Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Těžko se mi popisuje pocit, když se pár metrů ode mě řítí skupina koní, pod jejich kopyty duní zem. Ta jejich touha být první, zvítězit, která dělá dostihové koně dostihovými koňmi. Ten pro mne tak silný genius loci dostihových závodišť… Koňské dostihy představují specifický svět se svými zákonitostmi, pravidly, historií, hrdiny a “posvátnými místy”, tj. závodišti, kde se zápolení odehrávají. To vše mě odmala přitahovalo, s nábožnou úctou jsem četla jména vítězů velkých dostihů a dodnes po položení otázky, kam bych se chtěla podívat, začnu vyjmenovávat místa spojená s dostihy.

Uvedením do světa koňských dostihů je právě vycházející kniha Zuzany Schmiedové Ať nám koně jdou. Autorka nás nejdříve přenese do časů dávno zašlých, do dob, kdy se koňská zápolení rodila. Nastiňuje nám zrod anglického plnokrevníka, nejrychlejšího koňského plemene, které dodnes kraluje travnatým a pískovým oválům dostihových drah. Představuje nám čtyřnohé hrdiny, kteří jsou v historických análech turfu zapsáni zlatým písmem, žokeje, kteří v sedlech slavných koní vítězili, nejúspěšnější trenéry. V knize nalezneme několik jmen chovatelů, z jejichž stájí vycházeli či vychází koňští šampioni. Dále přičichneme ke koňským rodokmenům a principům jejich výstavby. Čtenář se dozví základní informace o tom, jak probíhá dostihový den, autorka tak dává nahlédnout za oponu dostihového dění, vysvětluje čtenáři, co znamená to “kmitání” jezdců, trenérů a ošetřovatelů okolo čtyřnohých atletů. Kniha nás zavede na všechna tuzemská dostihová závodiště a pomyslnou cestu kolem světa čtenář absolvuje se zastávkami na nejvýznamnějších zahraničních závodištích.

Musím před autorkou smeknout klobouk, neboť vybrat z kvanta jmen koňských hrdinů, jejich dvounohých partnerů, významných dostihových zápolení ta nejdůležitější, je úkol velmi náročný. Velmi si cením nastínění problematiky chovu a chefs-de-race, v české koňské literatuře se jedná o premiéru (nebo se mi odstavec, kapitola, či část knihy úspěšně ukrývá).

Kniha má podtitul úvod, proto předpokládám, že je určena dostihovým fandům-nováčkům, a tak bych očekávala vysvětlení pojmů při jejich první zmínce v knize. Bohužel jsem narazila na to, že pojem byl vysvětlen až při druhé zmínce, což přetrhává nit čtení, nutí čtenáře listovat, dohledávat. Řazení kapitol občas postrádá logiku, po kapitole o koňských velikánech bych očekávala legendy dvounohé, nejdříve je však čtenář nucen přelouskat kapitolu o průběhu dostihového dne.  Na druhou stranu ale kniha není s největší pravděpodobností určena k tomu, aby se četla “popořádku” od začátku do konce, nabízí čtenáři možnost listovat, začíst se do kapitoly, na kterou má právě náladu, vyhledat si ty informace, které ho zrovna zajímají. Ocenila bych, kdyby si za mne autorka dala práci a uváděla u zahraničních délkových měr ekvivalenty v metrech. Přepočítávání mě ve čtení zdržovalo, působilo rušivě.

Úvody jen výjimečně obsahují vyčerpávající informace, spíše odkazují k odborné literatuře nebo zdrojům podrobných informací. Ty mi zde bohužel chybí. Turfman-začátečník je tak nucen složitě hledat další publikace nebo webové stránky, kde by se dočetl o vybraných specifikách turfu více. Jistým, avšak chabým vodítkem, mu může být seznam použité literatury.

O dostihy se zajímám již delší dobu (nepovažuji se však za žádného odborníka), ale troufám si tvrdit, že autorka servíruje dostihový svět a jeho zákonitosti srozumitelně a výstižně. Knihu Ať nám koně jdou považuji za dobrý odrazový můstek, v dostihové hantýrce “odskok”, který umožní dostihovému fanouškovi-začátečníkovi skočit do světa dostihů rovnýma nohama.

Ať nám koně jdou        
Autor: Zuzana Schmiedová
Žánr: naučná
Vydáno: 2012
Stran: 255
Vydalo nakladatelství: PLOT
Hodnocení: 60%

Zdroj foto: nakladatelství PLOT