Povinná četba z Toronta

Povinná četba z Toronta

Tisk

opustis li mne nezahynes skvorecky salivarova hvizdalaKnižní rozhovory Karla Hvížďaly se Zdenou Salivarovou a Josefem Škvoreckým nedávno vyšly pod názvem  Opustíš-li mne, nezahyneš. Čtenář má možnost dozvědět se více o životě v exilu a o historii torontského nakladatelství, jehož knižní produkce působila v období komunistického temna jako živá voda.

 

 

Hvížďalovu knihu otevírá text Milana Kundery z května 1989. Mistr spisovatel v něm z Paříže děkuje Zdeně Salivarové (*1933) a Josefu Škvoreckému (1924-2012) za to, že kus svého vlastního díla obětovali pro díla svých kolegů – „a to se, co jsou spisovatelé spisovateli, ještě opravdu nikdy nestalo.“

V další části knihy Karel Hvížďala (pro upoutání čtenářské pozornosti a snad i pro zorientování se těch, kteří o torontském fenoménu mnoho nevědí) v kondenzované podobě vysvětluje význam literární a nakladatelské činnosti manželů Škvoreckých.  Pochopitelně zmiňuje dvě zásadní díla obou protagonistů – Zbabělce (J.Š.) a Honzlovou (Z.S.). Mimochodem také uvádí jistou podobnost psaní Josefa Škvoreckého a amerického spisovatele Philipa Rotha. Oba spojovala odvaha bourat přetvářku, což svobodný svět vždy oceňoval.
         
Rozhovor se Zdenou Salivarovou vznikal v období 1989 -1990. Hvíždala přiznává, že o první interview se pokusil už v letech 1979 a 1980 do knihy České rozhovory ve světě, ale „tehdy neměla paní nakladatelka dost času, a proto jsem z fragmentu otiskl jen ukázky po čarou k rozhovoru s Josefem Škvoreckým.“  Salivarová vypráví o svých rodinných kořenech a například vzpomíná, jak „nás soudili a kádrovali lidé, kteří mluvíce o bídě a utrpení lidu za první republiky, sami žádnou bídu a utrpení nikdy nepoznali“.  O tom, jak vlastně fungovalo nakladatelství v Torontu v letech 1971 až 1993, mluví se zaujetím, ale bez příkras. Zejména drobné historky dokazují, že tato práce pro spisovatele, kteří měli být po sovětské okupaci ´68 vymazáni, byla velkou životní obětí.

Důležitým tématem, které se objevuje v pasážích o žití v exilu, jsou komunisté, tedy hlavně ti „bývalí“.   V části rozhovoru, která byla uzavřena na jaře roku 1989, říká Zdena Salivarová (s. 139):  „Emigrantský lid nemůže nevidět, jak se na Západě ze soudruhů stávají páni, jak mnozí exsoudruzi se přes noc třídně zařadili, povýšili a stali se z nich buržousti ještě buržoustější než ti, které kdysi pomáhali likvidovat. Ale ani to by nevadilo. Nejvíc ze všeho vadí, že tyhle typy se tady venku zase snaží dostat opratě do rukou, zase nás poučovat, jak a co dělat pro lepší poměry doma, protože oni přece všecko vědí lépe a my ostatní můžeme maximálně posloužit věci jako mouřeníni. Ne, já nejsem nabroušená, já jim přeji všecko nejlepší, ale ať se schovají někam hodně do kouta a ani nedutají.“  


Druhý rozhovor vznikal v letech 1992 a 1993, Karel Hvížďala ho s Josefem Škvoreckým vedl v Torontu a v Praze.  Toto vyprávění tedy spadá do doby, kdy manželé ukončili činnost svého nakladatelství. Škvorecký se vrací nejen do šedesátých let, ale barvitě líčí i historky z kanadského exilu. Třeba jak za ním přišel jistý známý a vykládal mu pozoruhodnou story o jeho ženě, že prý má dva pasy, kanadský a československý… Z vyprávění Josefa Škvoreckého je zřejmé, že daleko od zadrátovaných hranic rodné země se občas pohybovali dost zvláštní lidé s velmi podivnými záměry. V tomto rozhovoru samozřejmě nemohou chybět vzpomínky na jazzové časy, na léta studentská či na období univerzitní. I zde se Škvorecký projevuje jako vynikající ironik a sebeironik, což jsou polohy, které dobře znají  čtenáři jeho knih. 

opustis li mne nezahynes skvorecky salivarova hvizdala


Nutno zdůraznit, že Karel Hvížďala vedl rozhovory věcným a gentlemanským stylem. Salivarovou a Škvoreckého zbytečně nechytal za slova, netlačil do kouta, nesnažil se je nachytat… Oběma ponechal velký prostor pro vyprávění a otázkami jen citlivě posunoval rodící se příběhy.  Za ocenění stojí i to, že součástí knihy je také bibliografie nakladatelství Sixty – Eight Publishers a soupis knižně vydaných děl Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého.
 
Ano, myslel jsem to vážně, když jsem úplně na začátku psal o „povinné literatuře“ z Toronta. Jsou knihy, které byste neměli ignorovat.   

Opustíš-li mne, nezahyneš
Autor: Karel Hvížďala
Žánr: Knižní rozhovor
Rok vydání: 2012
Počet stran: 288
Vydala: Mladá fronta, a.s.  
ISBN: 978-80-204-2658-1
Hodnocení:  85 %

Zdroj foto (obálka): Mf, a.s.


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Hedvika

hed 200Třiašedesátiletá hrdinka Hedvika se pár měsíců po smrti svého manžela Vladimíra dozvídá tajemství, které její muž skrýval celý život nejen před ní, ale i před celou rodinou a přáteli. Po vyřízení dědictví přestává truchlit a její poklidný život se díky rad...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

Mexická gotika jako z viktoriánské Anglie

mexicka gotika200V červnu vydalo nakladatelství Host pozoruhodnou knihu Mexická gotika - s luxusní obálkou a ještě lepším obsahem - od mexicko-kanadské autorky Silvie Moreno-Garciové. Měla jsme za to, že gotickému románu odzvonilo, ale jak se ukázalo,...


Literatura

Ta zatracená skála

ta zatracena skala200Dějiny lidstva jsou plné známých, polozapomenutých i zcela zapomenutých válek a bitev. Mnohé z nich rozhodovaly o budoucnosti nejrůznějších civilizací. Jedna z polozapomenutých bitev se odeh...

Divadlo

Richard III. vládne Hradci

richard III 200S nejslavnějším Shakespearovým padouchem se roztrhl pytel nad českými jevišti. Vedle Prahy, Brna a Pardubic splétá Richard III. síť krvelačných intrik i na scéně Klicperova divadla v Hradci Králové. A i k...

Film

Oui, šéfe! ... Práci šéfkuchaře nepodceňujme!

oui, sefe! daniel cohemNenáročná francouzská komedie „Oui, šéfe“ svým názvem příliš nesděluje. O co vůbec jde? Jenom z plakátu usoudíme, že asi půjde o gastronomi. Ano, seznámíme se sice se slavným šéfkuchařem Alexandrem Lagardem ...