Kultura21.cz

Nejsem a nikdy jsem nebyla příznivcem vyhledávání senzací týkajících se osobností společenského a kulturního života. Přesto, nebo možná právě proto, občas sáhnu po knížce, u které mám pocit, že nehledá jen skandální odhalení ze životů slavných, ale chce jejich životní příběhy přiblížit a uchovat pro budoucí generace.

Jméno novináře a publicisty Ladislava Tunyse, který se celý život zabýval psaním o hereckých osobnostech a kinematografii vůbec, by mohlo být pro čtenáře jakousi zárukou objektivního pohledu na život té které osobnosti se vším, co k němu patří. A tak prostřednictvím knížky Hvězdy, které nezhasnou, aneb Jak sem je poznal nahlédneme do zákulisí filmového prostředí i divadelních šaten známých herců i filmových režisérů.

„Poznal jsem možná stovky filmových autorů, mezi něž počítám jak režiséry, dramaturgy, scénáristy, herce, kameramany, tak i maskéry, fotografy atd. Některé z nich důvěrně jako dobré přátele. O mnohých z nich bych mohl psát, ale jen o některých mám dost záznamů. Mnohé jsem nechtěně ztratil, u většiny rozhovorů jsem si písemné záznamy nedělal. A paměť je děravá. S nemnohými jsme se domlouvali na knižní podobě jejich vzpomínek. Před listopadem 1989 jsem nemohl vystoupit z anonymity a poté zase už mnozí nežili nebo jsem s nimi ztratil kontakt. (…) Nikdy jsem se (pokud se sami nesvěřili) nevyptával na jejich osobní poměry, rodinné zázemí, nikdy mne nezajímaly jakékoliv skandály a kdejaké povídačky.
(z předmluvy ke knize)

Jména jako Vojtěch Jasný, Hermína Týrlová, Dušan Klein, Jozef Kroner, Oldřich Lipský, Jiří Trnka, Miloš Forman, Rudolf Hrušínský, Gustav Nezval, František Vláčil, Josef Kemr, Jiří Menzel, František Smolík, Jarmila Kurandová, Ladislav Pešek, Karel Zeman jsou sama o sobě zárukou toho, že na čtenáře čeká opravdu zajímavé čtení.

Ať si vyberete kterékoliv jméno, vždycky na Vás čeká nejprve fotoportrét umělce, který připomene známou tvář. Pak následují vzpomínky autora na společná setkání proložená úryvky rozhovorů. Mnoho informací se dozvídáme takříkajíc „mezi řádky“. Některé vzpomínky jsou naplněny radostí, jiné bolestí a smutkem. To obojí ale patří k životu. V mnoha případech se čtenáři otevře pohled na známého umělce z té obyčejné lidské stránky, která bývá často ukryta za tvářemi ztvárněných filmových a divadelních rolí.

Jako motto svého článku o setkání s Františkem Smolíkem v předvečer jeho sedmdesátých narozenin jsem použil jeho vlastní vyznání, znějící jako jeho umělecké krédo:
„Podstatou hereckého umění je přesvědčivost. Herec musí zaujmout a upoutat diváky už svou pouhou přítomností, lidskou samozřejmostí. Účin na moderního diváka je tím hlubší, čím je hercův výkon lidsky bohatší. Moderní herec se projevuje především citem a vztahem k lidské a kulturní době…“

Lze snad jen dodat, že právě František Smolík zaujmout diváka pouhou svou přítomností opravdu uměl.

Ladislav Tunys

Český filmový publicista. Narozen 10. 10. 1925 v Olomouci. Od konce 50. let působil v různých časopisech, kde se ve svých článcích věnoval především filmu a české kinematografické tvorbě té doby. Podepsáním provolání Dva tisíce slov si podepsal také svůj zákaz činnosti. Dlouho pak pracoval v Ústřední půjčovně filmů a o filmu dál psal pod různými pseudonymy. K novinařině se vrátil po roce 1989 - psal například o MFF v Karlových Varech.
 
Název: Hvězdy, které nezhasnou, aneb Jak sem je poznal.
Autor: Tunys, Ladislav
Žánr: populárně naučná
Vydáno: 2012
Stran: 398
Vydalo nakladatelství: XYZ
Hodnocení: 90 %

Zdroj foto: obalkyknih.cz