Právě v těchto dnech se narodila nová kniha. Napsal ji Ladislav Karpianus a jmenuje se Intr. Je zvláštní, šitá na míru mladým, plná odkazů, fotomomentek a dokonce i škrtů perem. Ale toto všechno jsem ještě včera v sedmnáct třicet nevěděla. Věděla jsem jenom, že povídkový román je na světě a že se křtí v budově Městské knihovny v Praze. Jako správný zmatkař jsem vyrazila do budovy hlavní na Mariánské náměstí v Praze 1 (naštěstí všude chodím s půlhodinovým předstihem), abych se rychlým přesunem dopravila do pobočky na Náměstí 14. října v Praze 5. Takže jsem začátek určený nestihla, nabrala jsem asi pět minut zpoždění, naštěstí na mne počkali, za což dodatečně autorovi děkuji a současně se kořím.
Jsem ráda, že jsem se na křest vypravila. Byl jiný, než na jaké jsem zvyklá. Netradiční. Opravdu jsem spolu s dalšími diváky podvečer strávila na internátě. Ten pocit nám navodili herci Jana Trojanová, Petr Rychlý a Petr Novotný, kteří nás ve třech scénkách pod režijním vedením Terezy Karpianus provedli celým DM VOŠ a SPŠE Plzeň. Hned zkraje nás přivítali jako trošku upjatí a rádoby vstřícní vychovatelé Domova mládeže. Dozvěděli jsme se hlavně to, co se nesmí. Naštěstí jeden z příchozích studentů – Jan Jelínek – měl několik trefných dotazů, proto nedošlo na kontrolu i našich „zavazadel“. Skutečně jsem téměř dospěla k tomu, že mne tu chtějí ubytovat, že budu muset dodržovat podivná pravidla a poslouchat víc než doma. Začala jsem se bát, že mi opravdu ve dvaadvacet hodin vypnou internet. Naštěstí bylo teprve osmnáct nula nula…
Hned po seznámení se s vychovateli Jan Jelínek vyrazil na pokoj a poznal budoucí spolubydlící. Od nich se mu dostalo nových poznatků, takže vypadal značně zmateně. V tomto okamžiku vstoupil do děje sám autor, který vyjukanému „zobákovi“ osvětlil některé termíny a krátce pohovořil o životě na internátě. Však ho zažil sám na vlastní kůži.
Druhá scénka nás zavedla na dívčí pokoj. Opět starší zavzpomínali na dobu malin nezralých a mladší ročníky si připomenuly to, co se v jejich životě odehrálo před nedlouhou dobou, možná někdo pochopil, co ho zanedlouho čeká. Pak jsme ještě poznali letní obyvatele internátní budovy a dospěli jsme k rozhovoru Jany Trojanové – teď už byla sama za sebe – s autorem. Dozvěděli jsme se, proč Ladislav Karpianus zvolil pro svůj román právě tento námět, co všechno se kolem něho semlelo a další zajímavosti. Utvrdil všechny přítomné, že ve svém románu jen nekritizuje poměry na intrech, sám na čtyři roky v něm strávené vzpomíná rád. Nehodlal však o studentských letech psát „sluníčkově“. Přesto ho mrzí, že se ve svém někdejším domově mládeže nesetkal s příznivou odezvou, dokonce se zdá, že by jeho vedení nejraději vydání knihy zhatilo, ale bohužel pro ně, naštěstí pro čtenáře, touto mocí nevládne.
Pak už se křtilo, kmotrů byla celá řada – od pracovníků nakladatelství po kamarády z internátu. Všichni knize popřáli dobrý start, úspěch u čtenářů, jedna z kmoter přiřkla autorovi i bohatství, které by snad díky knize mohl nabýt. Křtilo se pivem. Po autogramiádě nastal čas stylového rautu, který se nesl v internátním stylu – co dům dá.
Příjemný podvečer se nachýlil. Ale ještě jednou bych chtěla ocenit výkon Jany Trojanové, Petra Rychlého a Petra Novotného, kteří na malém prostoru s minimem rekvizit dokázali vytvořit pocit, že jsme se opravdu ocitli v masivní, betonové krabici se spoustou pokojů a množstvím příběhů, dokázali ztvárnit několik postav najednou – od upjatých neupřímných dospělých, přes vědění chtivých studentů, po průšviháře a ztroskotance. Jejich zdařilé scénky vzbudili u všech přítomných, za tím si stojím, touhu okamžitě se začíst do stránek novotou vonící knihy, o které se v nakladatelské anotaci píše:
Nečekej na vrátnou, než dostaneš klíče od svého pokoje! Otevři první stránku knihy a užij si naplno čtyři nespoutané roky svobodného studentského života. Staň se na chvíli stydlivou studentkou, poprvé zamilovaným druhákem, co se po večerce dobývá na holčičí pavilon, nedávno vyhozeným dredařem, nadějným profesionálním hráčem počítačových her, svědomitým šprtem nebo pečlivou vychnou… Začti se do tohoto povídkového románu, aby ti postupně došlo, že hlavní postavou je úplně někdo jiný. Intr. Prostor, který tě změní.
Děkuji autorovi za pozvání. Strávila jsem velmi podařenou hodinku v přítomnosti nezkrotného mládí. A těším se, až si román v klidu přečtu. I když je určen mladším ročníkům. Ale proč se nevrátit do dob studentských, bezstarostných, ulevit si od té dospělé odpovědnosti a samostatnosti…
Autorka foto: Irena Šormová
Foto obálky: nakladatelství CooBoo
< Předchozí | Další > |
---|