Jak už název napovídá, tentokrát se podíváme v cyklu Hříšní lidé Království českého do města Písku, kde Ota ze Zástřízlí, panoš královského prokurátora Oldřicha z Chlumu, očekává spolu s dalšími nejen svého pána, ale i příjezd krále Přemysla II. Otakara ze Štýrska. Ota má zatím čas jen pro sebe, ale protože se zapletl jako obyčejně se ženou, slibuje najít prsten, ale jak se situace posléze mění, rozšiřuje své hledání o náhrdelník, o kterém se žena, která ho svedla a u řeky sebrala i oděv, vůbec nezmínila. Když už je na stopě prstenu, nálezce je nalezen mrtev a Ota předpokládá, že jedině on věděl nejen komu ho prodal, ale také, že věděl o náhrdelníku. Na hradě očekává příjezd krále nejen abatyše Anežka z Prahy, jeho teta, ale také nemanželské královské dcery, jedna z nich je již provdána a druhá zasnoubená se Zbyslavem z Valdeku. A od nich dostává Ota pozvání na večeři, kde si s ním chce promluvit o svém podezření Zbyslav.
Druhý den je v purkrabí nalezen zavražděný zemský sudí a navíc s uříznutým mužstvím, a v podezření je vypomáhající kuchařka na hradě, protože mrtvý byl zabit kuchyňským nožem, a to velmi brutálním způsobem. Právě ona byla spatřena, jak tam nese víno, které si nikdo neporučil. Podle Oty to udělala právě ona, vše svědčilo v její neprospěch, ale zatím byla na jeho přání schována v klášteře.
S velkou radostí Ota přivítal, že konečně král přijíždí a s ním i Oldřich z Chlumu, ale také překvapeně poznal, že Oldřich z Valdeku, bratr Zbyslava, který se ve městě jen mihnul s poukazem, že jede královské družině naproti se závažným oznámením pro svého strýce Viléma z Valdeku, tam není. Rád se také přivítal s Divišem, velitelem Oldřichovy družiny a svým přítelem, a později, když král Oldřicha propustil, se trojice sešla v šenku. V noci byl přímo na hradě zabit další velmož Petr ze Všechrom. Při ohledání jeho těla s mnoha bodnými ranami a také uříznutým mužstvím se nedaleko našel prsten, přesně ten, který Ota neúspěšně hledal. Také už pochopil, že kuchařka tu vraždu spáchat nemohla.
Diviš dostal za úkol poptávat se na Oldřicha z Valdeku po městě, ale nic nezjistil. Vrazila do něho jen sklepnice přehnaně nalíčená a špitla „Čekám tě u Modré štiky. Jde o toho muže, kterého hledáš,“ a zmizela. Diviš se rozhodl tam zajít, ale převlečen za pobudu. A jako pobuda se uměl i chovat, a navíc mu k tomu pomáhala jeho jizva na tváři. Jenže děvče nemohlo přímo nic říct, a tak si ji musel „ koupit do sena“, což činil velmi nerad, šlo mu nejen o peníze.
„Já se položím na záda, ty si stáhneš nohavice a lehneš si mezi moje nohy. Občas nadzvedni zadek a hlasitě fuň. Já ti to šeptem povím! A pohybuj se trochu živěji. Nejsem žádná mřenka. Ať nemá Dominik podezření“.
Diviš si přitom ani neuvědomil, že ho tělo zradilo, dozvěděl se sice, co potřeboval, ale výčitky mu zůstaly. Vyšetřování pokračovalo a podezřelých bylo dost. Ono to v těch dobách bylo vždy o majetku a moci a tím směrem se pokračovalo. Ale jak do všeho zapadá smrt kuchtíka, který byl nalezen také mrtvý? Podle mincí v hrsti bylo zřejmé, že někoho vydíral. Sklepnice Magdaléna prozradila Divišovi, že maskovaný muž, který tam chodil, měl dýku se znakem kančí hlavy, tedy znakem pánů z Valdeku. Diviš měl i plán, jak chytit Medvěda, majitele Modré štiky a jeho kumpány, od kterých by se dozvěděli víc. Tím se ale musel i rytíř Oldřich z Chlumu a Ota převléci za pobudy. Past sice sklapla, ale bylo nutno přivést i čtvrtého, který hlídal sklepnici Magdalenu. Divišovi se tam nechtělo, styděl se, že se neovládl, a tak tam šel Ota s biřicem. Magdalenu odvedl do šenku, kde bydlel. Od Medvěda se ani na mučidlech nic nedověděli, ostatní tři lotři se přiznali ke krádežím, ale o tajemném muži nic nevěděli, a tak byli jen oběšeni. Medvěd zůstal v žaláři, protože Oldřich už pomalu dával skládanku za pomoci svých přátel dohromady. Králi se to nelíbilo, že v době, kdy on tam je, se dějí zločiny, protože to znevažovalo jeho majestát. Byla připravena další past, do které musel být i král zasvěcen, a nejen on. Nakonec se i lotr Medvěd hodil pro rozuzlení celého případu.
Autor opět využívá své znalosti historie a představuje dobový hrad v Písku i kamenný most přes Otavu a líčí, jak se v této řece běžně lovily ryby. Také co se tenkráte nosilo za oblečení i jaké rozdíly byly v životě a chování urozených a obyčejných lidí, takže máte pocit, že v té době žil. A nejen to, dokáže napínavý příběh vyprávět tak, že čtenáře vtáhne do té doby. Dovíte se rozdíl chutě pšeničného a ječného piva s chmelem i to, že upečený chleba musel někdo ochutnat, aby nezkysl. A také že byl rozdíl mezi bohatými a chudými i v sexuální oblasti, bohatí to dělali pro potěšení, chudí pro obživu.
Prostě puritánské chování přineslo až křesťanství.
Název: Msta písecké panny
Autor: Vlastimil Vondruška
Žánr: Historicko-detektivní
Nakladatelství: Moba
Rok vydání: 2013
Počet stran: 263
Hodnocení: 100 %
Foto: Moba
| < Předchozí | Další > |
|---|
Kdo by neznal dělenou stravu podle Lenky Kořínkové. Její kuchařky vynikají, kromě opravdu vynikajících receptů, také velmi zvláštním a nenapodobitelným stylem. Autorka se nebojí používat superlativy téměř v každé větě, a k...
Muzeum hlavního města Prahy – Florenc v tomto předvánočním čase připravilo, zejména pro děti, formou 11 „hnízd“ výstavu 11 současných českých autorů, ilustrátorů pro děti, a dalo si tak za cíl předvést potenciál ...
Slavný příběh Rudyarda Kiplinga o lidském mláděti Mauglím, kterého vychovala džungle, se stal dobrým tahem a námětem pro muzikálovou verzi, kterou do hudební podoby přepracovali Ondřej Soukup a Gabriela Osvaldová.
Nová kniha, kterou vydala Univerzita Karlova v nakladatelství Karolinum, nese trochu odstrašující název KAPITOLY Z FILOSOFIE NOVÉ HUDBY. Ale naštěstí nevyžaduje ani odbornou hudební průpravu, ba...
