Kultura21.cz

Patří mezi naše osobnosti, i když od jeho smrti uplynulo 170 let. Narodil se 16. 7. 1773 a zemřel ve věku 74 let (17. 11. 1847). Pocházel z rodiny ševce z Hudlic u Berouna. Původně byl určen k církevní kariéře, v tom ho zastoupil bratr, který se stal členem Řádu křížovníku s červenou hvězdou. Další bratr Jan se stal lékařem a univerzitním profesorem gynekologie.

Josef navštěvoval nejprve piaristické gymnázium v Berouně (1784-88) pak přešel do Prahy, kde studia dokončil. Na pražské filozofické fakultě studoval filozofií (1792-1795), později začal studovat i právo, ale to nedokončil. Při studiích si přivydělával jako soukromý učitel. Od roku 1799 vyučuje na gymnáziu v Litoměřicích, kde také jako první učitel v Čechách, začíná bezplatně vyučovat češtinu. Do Prahy se vrací po 15 letech již se svou manželkou, která sice pocházela z německy mluvící rodiny, ale česky se naučila a jejich šest dětí bylo vychováváno česky.  Stává se ředitelem Akademického gymnázia, vyučuje na filozofické fakultě, kde se později stává rektorem. Patřil mezi vůdčí osobnosti preromantické generace obrozenců. Byl u založení prvního českého vědeckého časopisu Krok, s jehož pomocí vydal pětidílný Slovník česko -německý . Za toto dílo mu byl císařem Ferdinandem udělen v roce 1839 Leopoldův řád. Překládal a snažil se rozvíjet češtinu tak, že vyhledával příbuzná slova v jiném slovanském jazyce, která počešťoval. K překladům připojoval hesláře slov pro lepší srozumitelnost a také k přijetí novotvarů. Ve vlastní tvorbě se zabýval historií české literatury a v šestidílném díle uvádí soupis všech tehdejších známých literárních památek. V díle Dvojí rozmlouvání v dialogu Čecha a Němce přibližuje stoupence a odpůrce národních snah.  Napsal i historickou romanci Oldřich a Božena.

Obyvatelé Hudlic jsou na svého rodáka hrdí a stále udržují jeho rodný dům z roku 1718, který stojí nedaleko kostela. Před domem je Jungmannův litinový pomník z roku 1873.  Ale nezapomínají ani na další významné rodáky. Mezi nimi i na Josefovy bratry Antonína (19.5.1775-10.4.1854) a Jana (23.5.1778- 25.12.1842).

Antonín byl nejen významný lékař, ale i překladatel a rektor Univerzity Karlovy. Přednášel německy i česky, navrhoval nemocenské pojištění pro nemajetné. V roce 1850 byl za své celoživotní zásluhy povýšen do rytířského stavu. Pomáhal při vzniku Josefova Slovníku, přispěl k vytvoření české odborné lékařské terminologii, psal články do časopisu Krok a do Muzejníku. Také Jan, který byl nejen knězem, ale i jazykovědec a odborný publicista, spolupracoval na tvorbě Slovníku. Působil i v Unhošti, kde sbíral a zapisoval neobvyklá česká slova.

Je zajímavé, že v malé chalupě s doškovou střechou, v chudé rodině s deseti dětmi, vyrostly takové osobnosti. Jejich dětství se určitě nelišilo od ostatních vesnických dětí, ale jejich bystrost a nadání rozhodlo, že otec se rozhodl dát tři chlapce na studia. Všichni se zapojili do národního obrození. Josefův  záměr vzkřísit, očistit a zachránit český jazyk byl nejtěžší. Jeho mohutné pětisvazkové dílo bylo dokladem, že čeština je jazyk živý, bohatý a rovnocenný ostatním jazykům. Tím zachránil český jazyk a český národ mu dal již za jeho života poctami, úctou i vyznamenáními najevo.

Pro připomenutí jeho významu a uctění památky se ve výročních dnech konaly a konají slavnosti Jungmannovy Hudlice.