Kultura21.cz

V otevřeném prostoru obnoveného bastionu XXXI ´U božích muk´ novoměstských hradeb na Karlově byla 21. srpna 2012, v den 44. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, zahájena výstava figurálních plastik sedmaosmdesátiletého českého sochaře Olbrama Zoubka.

Exponáty můžeme si prohlédnout zdarma od 9 do 22 hodin denně od 22. 8. do 31. 10. 2012. Výstavu jeho soch v revitalizovaném prostoru bastionu v Horské ulici v Praze 2, který letos získal Grand Prix architektů 2012, připravil Bastion Prague Restaurant.  

Bastion ´ U božích muk´ sochami oživl

Na zeleném trávníku bastionu U božích muk, v místech, kde navazuje gotický a barokní úsek novoměstských pražských hradeb a kde je krásný výhled přes Nuselské údolí na Vyšehrad, se setkáme se třiatřiceti figurálními plastikami Olbrama Zoubka, který se výrazným způsobem zasloužil o rozvoj české architektonické plastiky. Už od šedesátých let patří k významným představitelům českého figurálního sochařství a dodnes je jedním z nejvýznamnějších českých sochařů. Zoubkův osobitý styl je charakteristický zredukovaným vytvarováním plastik, výraznou vertikalitou, rozrušeným povrchem a autorovu spřízněností a reakcí na antické dědictví.

Sochy Olbrama Zoubka se tak v Praze po šesti letech prezentují pro návštěvníky v sice ne příliš známém prostoru, zato v posledních letech velmi citlivě rekonstruovaném. Máme aspoň důvod vyhledat dlouhodobě zanedbávané a přitom historicky cenné území, jež hradby na Karlově lemované Horskou ulicí představují. Výstava sem samozřejmě dokonale zapadá a současně představuje průřez sochařovou celoživotní tvorbou. Setkáme se nejen s jeho staršími sochami (Zastřelený – 1958), ale i se sochami nejnovějšími (Pocta M. H. - 2010).

Touto expozicí s námi však Olbram Zoubek nekončí, protože i přes svůj pokročilý věk sochař pracuje dále, i kdyby to bylo třeba jen vsedě. Do konce roku plánuje ještě další výstavu, a to v Mladé Boleslavi.

Sochař Olbram Zoubek na vernisáži

Olbram Zoubek si na vernisáži při slunečném večeru sice zalamentoval, že jeho výstava je bohužel zahájena 21. srpna, v den smutného 44. výročí vstupu vojsk Varšavské smlouvy na naše území, ale že je přesto rád, že se výstava uskutečňuje. Dále podotkl, že v době „normalizace“ docházelo k lámání a ohýbání mnohých charakterů, a tak to většinou zachytil ve svých sochách. A jedna z jeho soch, známá z pomníku Obětem komunismu pod Petřínem na pražském Újezdě, byla jednou poškozena. "Ten blázen, co dělal útoky na Hostivařské přehradě a na Staroměstském náměstí, ten do ní vložil bombu a za úsvitu ji odpálil. Socha se roztrhla, jenže ve slévárně ji spravili," vzpomíná autor. A abychom se náhodou nerozesmutnili příliš, nakonec nám radostně prozradil, že inspiraci pro většinu svých soch hledá u žen, protože je věčným ctitelem pro něj stále krásnějšího ženského těla.

Kurátor výstavy Milan Martiník vyjádřil uspokojení s výstavním prostorem, protože ho považuje za prostor ryze sochařský, a domnívá se, že Zoubkovy sochy tady na bastionu skvěle zapadají, protože Zoubkovy impozantní sochy působí lépe v exteriéru než v interiéru.

Které sochy nás na bastionu přivítají?

Výstavu otevírají tři sochy s politickým zaměřením: Zastřelený (1958), Občan - mukl (2001) a Pocta Miladě Horákové (2010), které jsou umístěny vedle sebe jako varovné memento. Následuje deset soch solitérních: Eva s podanou rukou (1982), Stojící žena - sestra (1975), Marie (2010), Zrození jezerní panny (2003), Pokus o K. (2005), Eva (2010), Strážce (1975), Modrovláska (2005), Evička (2002), Živana bez věnce (1977).

Olbram Zoubek dále vybral sedm párů soch: Marie ze zvěstování - Anděl ze zvěstování (1995), Morana - Živana (1997), Ctirad - Šárka  (1997), Keltská pochva - Keltský meč (2000), Keltská sekyra - Keltská dýka (2000), Kvestorka a Rektor (2002), Eva z ráje - Adam z ráje (2002).

Nakonec spatříme i dvě trojice soch: Teta - Kazi - Libuše (1998), Jarmilo - Hynku - Viléme (1998).

Co znamená slovo bastion?

Jak uvádějí knihy, slovo pochází z francouzštiny nebo italštiny a znamená to baštu neboli výstupek v opevnění. Je to část opevnění vystupující mimo samotnou hradbu, na niž se umísťují děla se střelci. Umožňovalo to boční ostřelování paty hradby bez nadměrného ohrožení střelců a děl, taktéž podporuje sousední bastion.

Wikipedie: Bastion je pětiúhelníková pevnostní stavba, jejíž dvě strany, svírající špičku vysunutou do hradebního příkopu, se nazývají líce, další dvě strany navazující na kurtiny se nazývají boky bastionu. Pátá strana – hrdlo bastionu (také šíje) směřuje přímo do pevnostního města.

Z  historie novoměstského opevnění Bastionu XXXI ´U božích muk´  

Základní kámen k Novému Městu pražskému, položený 26. 3. 1348, souvisel bezprostředně s výstavbou novoměstského opevnění. Hradby se táhly od vltavského břehu na sever, kolem Petrské čtvrti k jihu až do zlomu v opevnění při klášteře na Karlově, tj. na nejvyšším místě Nového Města., odkud vedly jihozápadním směrem do údolí Botiče a poté na Vyšehrad. 

Úsek hradby od Karlova k Botiči je jedinou dochovanou částí gotického opevnění. Po roce 1648 bylo rozhodnuto vybudovat zcela nové opevnění Nového Města. Nejdříve byl vystavěn „neúplný“ bastion „U božích muk“, pak kolem roku 1700 vlastní bastion Karlov. Na počátku 19. století došlo k proměně valů hradeb a bastionů na parky, promenády a vyhlídková místa.  

Po vyhlášení Prahy svobodným městem bylo od roku 1875 zbouráno opevnění až na úsek dochovaný kolem dnešního Karlova. Novoměstské hradby prodělaly svou obnovu v letech 2001 – 2006. Vysoké nároky na jejich rekonstrukci vycházely z kulturního významu památky, nacházející se na území Pražské památkové rezervace pod ochranou UNESCO.

Velká část fortifikace byla před zahájením opravy v havarijním stavu. Já jsem tam před čtyřiceti lety navštěvovala starobylou dřevěnou boudu, kde jsme měli svůj Klub turistů Praga, kde jsme se pravidelně jednou týdně scházeli, vymýšleli jsme si trasy na naše vysokohorské výlety, a když bylo hezky, po večerech jsme tam na nemalém plácku s nadšením hráli volejbal.  

No, to jsem odbočila! Bastion č. XXXI nebyl pro novodobé navážky suti a náletovou zeleň přístupný veřejnosti. V roce 2007 Městská část Praha 2 vyhlásila veřejnou architektonickou soutěž o návrh řešení revitalizace objektu č. p. 1751/ II a bastionu č. XXXI novoměstského opevnění.

V letech 2010 – 2011 následně proběhla celková obnova tohoto území, financovaná městskou částí. Vítězný návrh je dílem architektů kanceláře MCS atelier, s.r.o.   

Z díla Olbrama Zoubka  

Dílo Olbrama Zoubka je velmi početné, ale i různorodé. Od malých komorních plastik, reliéfních až k monumentálním. Jeho oblíbenými materiály jsou osinkocement, olovo a cín. Sochy mnohdy ozvláštňuje zlatými, modrými i rudými barvami.   

Časté opakování svých témat vysvětluje Olbram Zoubek takto: "Vlastně se točím v kruhu a přiznávám to i v názvech. Já už dělám několik let sochy, které se jmenují JEŠTĚ. Ale už jsem všechna Ještě vyčerpal, tak dělám sérii ZNOVU. JEŠTĚ MARIE, ZNOVU EVA - moje první žena byla EVA, druhá je MARIE. EV je víc, protože zemřela. Všechny ty štíhlý bílý figury jsou EVY."  Také říká: "Udělal jsem mnoho chyb a mnoho lidí zarmoutil. Rád bych leccos vzal zpět, ale do zrcadla se mohu dívat bez velkých rozpaků." To jsou slova Olbrama Zoubka z jeho vlastního životopisu.

Ze života sochaře

1926 - Olbram Zoubek se narodil 21. dubna v Praze. Při výběru křestního jména byli rodiče ovlivněni novelou o biskupovi z pražského rodu Olbramů

1932 – 1937 obecná škola na Žižkově v Palackého ulici (nyní Vlkova)

1937–1945  reálka na Sladkovského náměstí na Žižkově. Od sexty navštěvoval nepovinné modelování u profesora Miroslava Kužela.

1944 – 1945 (v době 2. světové války) totálně nasazen v podniku Wegena v Praze na Letné

5. až 11. května 1945 se aktivně účastnil Pražského povstání

Hlásil se na AVU v Praze, ale nebyl přijat, proto absolvoval kamenosochařskou praxi u sochaře Otakara Velínského v Praze

 1945–1952  po úspěšném složení zkoušek studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesora Josefa Wagnera

1948–1950 absolvoval základní vojenskou službu v posádkách měst Košice, Rožňava, Šafárikovo a Frýdek-Místek

1951 se začal věnovat restaurátorské praxi, ke které získal průpravu u profesora Josefa Wagnera. Specializoval se na renesanční sgrafito a kamennou plastiku. V roce 1951 též uzavřel sňatek se spolužačkou, sochařkou Evou Kmentovou, a o dva roky později (1954) se jim narodila dcera Polana a v roce 1956 syn Jasan, který se stal též sochařem.

1952 – od tohoto roku se živil jako sochař, v nepříznivých dobách normalizace jako restaurátor na zámku v Litomyšli

1959 - stal se členem skupiny TRASA

1969 sejmul posmrtnou masku Janu Palachovi. Zároveň oběma obětem sebeupálení (1969 -   Janu Zajícovi i Janu Palachovi) vytvořil náhrobky. V souvislosti s těmito aktivitami byl vyslýchán Státní bezpečností.

1980 jeho první manželka Eva zemřela

1981 se oženil podruhé s Marií Edlmanovou

 1982 se narodila dcera Eva

1987 zakládající člen NOVÉ SKUPINY

1988 - podepsal Několik vět, v roce 1989 se v Praze účastnil listopadového převratu jako člen akčního výboru Svazu českých výtvarných umělců (SČVU) a byl zakládajícím členem obnovené Umělecké besedy

1990 udělena Národní cena ČR

1996 byl oceněn státním vyznamenáním Medailí Za zásluhy I. stupně.

Olbram Zoubek střídavě žije v Praze a v Litomyšli, kde je také zapsán jako čestný občan.

Foto: Václav Koníček
Foto Olbrama Zoubka - internet