Kultura21.cz

Přinášíme vám rozhovor s Františkem Groesslem, autorem knihy Pastevcovy zážitky, která vyšla loni v září v nakladatelství Cpress. Mnozí jej mohou znát z Facebooku, kde přibližuje činnost ČSOP Libosváry. I o tom nám prozradil více.

Pastevcovy zápisky vyšly na konci září a zajímalo by mě, jaké na ně máte ohlasy?

Jen nadšené a fantastické. Stačí si projít komentáře na našich sociálních sítích.

Kdy se vlastně zrodila myšlenka vydat knihu a jak dlouho jste na ní pracoval?

Spisovatelské ambice jsem nikdy neměl a nemám. Po pravdě vydat knihu, to nás ani ve snu nenapadlo. O knižní vydání našich zážitků si psali už od minulého léta naši fanoušci a příznivci. Na podzim nás oslovila tři nakladatelství či nakladatelé. Nakonec jsme se domluvili s Albatrosem. A to hlavně díky milému a velmi chápavému přístupu paní redaktorky Michaeli Tučkové.

Kniha vznikla asi velmi rychle. Texty byly po kupě za týden. Nejvíc času zabralo vybírání fotek a nahrávání doprovodných videí na YouTube.

Zápisky jste už předtím zveřejňoval na sociálních sítích. Co vás k tomu přivedlo a motivovalo?

A zveřejňujeme stále!

Úplně původně jsme s tím začali, mimochodem už před 11 lety, proto, abychom ukázali, že ochránci přírody nejsou jen teoretici, radikálové, co se ke kdečemu přivazují a přilepují, proti něčemu protestují, pořád ostatním něco zakazují. Naším cílem je ukázat, jaké množství času a práce stojí za úsilím a snahou zachovat části pestré evropské přírody. Ta kupodivu není z valné části přírodou „divokou“, ale jedná se o dílo člověka – zemědělce. Už hezkých pár tisíc let tu lidí ořou, sejí, sklízí, pasou hospodářská zvířata, sečou louky, klučí lesy, aby měli co jíst a do čeho se odít. A protože až relativně donedávna tuto činnost provozovali zejména silou svalů svých a svých zvířat, hospodařili na malých plochách. Krajina byla jedna velká mozaika políček, pastvin, luk, lesíků, remízů atd. A to se samozřejmě velmi líbilo spoustě druhů rostlin a živočichů. Nástupem moderního průmyslového zemědělství přišla radikální změna. Velké lány, málo druhů plodin, umělá hnojiva, pesticidy, neuvěřitelná efektivita… A tak dneska už běžný člověk netuší, že na loukách kdysi běžně kvetly orchideje, na pastvinách třeba hořce. O drobné zvířeně škoda mluvit.

No a v posledních letech se k tomu přidala další motivace. Spousta lidí, našich příznivců na sociálních sítích, každý večer čeká na nový příběh. Pro spoustu lidí jsme jediným pojítkem mezi jimi, často upoutané na vozík či lůžko, a venkovní přírodou. Spoustě lidí pomáhají naše příběhy zahánět pocit osamění, opuštěnosti či beznaděje. A to vám povím, když nám lidé píší, jak příběhy prožívají s námi, že jsou součástí děje, je to euforický pocit.

Jaké to pro vás je najít si klid a čas na takové psaní? Co je na tom pro vás nejtěžší?

Nad tím nepřemýšlím, píše se to samo.

Nejtěžší je pravopis.

Přečtěte si naši recenzi: Kniha, díky které se seznámíte s prací a životem pastevců

V knize Pastevcovy zápisky často píšete, že na pastviny dorážíte až večer. Můžete našim čtenářům ve stručnosti popsat, jak vypadá váš běžný den a co v rámci něj musíte vše stihnout?

Večer dorážím na ty nejvzdálenější pastviny, kde pak přenocuji.

Denní program se liší podle ročního období. V zimě rozvážíme krmení a vodu, od jara do sněhu stavíme ohrady, v létě sušíme seno, v pozdním létě sečeme orchidejová louky. Denní program je pestrý a značně nabitý.

A co z vašich pravidelných aktivit obvykle zabírá nejvíce času? A je i něco, co vyloženě nemáte rád a těšíte se, že to bude za vámi?

Záleží na roční době a aktuální situaci. Dost času trávím přejezdy mezi jednotlivými stády. Pastviny jsou velmi daleko od sebe, často po mizerných cestách.

Co vyloženě nemám rád, je papírování a úřadování. Žijeme v civilizované zemi, tak se bez byrokracie bohužel neobejdeme.

Jste součástí dobrovolnické organizace Českého svazu ochránců přírody. Jaké povinnosti nebo úkoly jsou s tím spojené?

Jak jste řekla, jsme součástí dobrovolnické organizace. Takže máme asi jedinou povinnost – nedělat ostudu. A tady si nejsem moc jistý, jestli to splňuju. Jinak každý může dělat, na co stačí, co mu přijde smysluplné atd.

Ještě by mě moc zajímalo, jak je to u pozemků, o které se staráte, s vlastnictvím? Jsou vaše, spolku, státu, nebo je to úplně jinak?
Část pozemků je státu, část obecní a část soukromých vlastníků.

Máte „pod křídly“ spoustu zvířat a z knihy je patrné, že je máte moc rád a také je respektujete. Dá se říct, se kterými máte nejvíce starostí?

Jakékoli zvíře jsou především starosti. Nejvíce starostí máme s parazity. A teď s hrozbou různých nákaz.

Prozraďte nám, bylo za dobu, co pracujete se zvířaty něco, co vás opravdu překvapilo nebo šokovalo? Něco, co jste nečekal a bylo pro vás úplně nové?

I po těch letech objevujeme každý den něco nového.

Protože každý den poznáváme něco nového, každý den nás něco překvapí, každý den získáme novou zkušenost, dochází nám nečekané souvislosti, přihodí se nečekané události, přijde nám to normální.

Šokovalo by nás, kdybychom zažili dva stejné dny.

Kdyby někdo chtěl ČSOP Libosváry po přečtení knihy podpořit, jaké má možnosti?

Samozřejmě. Buď přes portál https://www.darujme.cz/csoplibosvary nebo náš spolkový účet 101 303 67 36/5500. Děkujeme.

Na vašem Facebooku prozrazujete, že máte v plánu napsat ještě mnoho dalších příběhů, tak se musím na závěr zeptat, bude další kniha?

S největší pravděpodobností bude. Do konce dubna mám odevzdat texty.

Děkuji moc za rozhovor!

Díky! Bylo mi ctí.

Zdroj foto: František Groessl