Tanečník Štěpán Pechar: „Nežli sen tančit určité role, je mým větším snem je vymýšlet.“

Tanečník Štěpán Pechar: „Nežli sen tančit určité role, je mým větším snem je vymýšlet.“

pechar stepan 200Čas na odpovědi pro náš web magazín si v denním shonu našel mladý Štěpan Pechar, stálý člen souboru Laterny Magiky. Momentálně tancuje hlavně v nastudování Havlových kreslených básní Antikódy či v Legendách magické Prahy. Jak se udržuje v kondici a co rád dělá ve volném čase?

 


Narodil jste se na Maltě. Kolik času jste tam strávil? Jak vzpomínáte na dětství? Čím jste chtěl být jako malý?

Až do svých 10 let jsem s rodinou pendloval mezi maltskými ostrovy a Českou republikou. Nakonec jsme zakotvili na Gozu (jeden z maltských ostrovů, cca 50 000 obyvatel), kde jsem žil téměř do 18 let. Jsem nejmladší ze čtyř bratrů a řekl bych, že jsem si užil správné klukovské dětství plné potulování po venkově a po plážích, věčného hraní, bratrských praček i sportování s bratry a kamarády. Gozo je velmi bezpečný a klidný ostrůvek. Lidé jsou tu velmi vstřícní. Dětství jsem měl tedy vskutku bezstarostné. Stejně jako dnes, i tehdy jsem měl mnoho zájmů. Jeden čas jsem byl přesvědčen, že chci být veterinářem. Ale také fyzioterapeutem, malířem, architektem, režisérem, sportovním trenérem nebo osobním instruktorem, dokonce i marketingovým poradcem. Chtěl jsem být vším a ihned¬… Vzpomínám, že už tehdy mi připadalo, že mám příliš málo času, abych všechno stihl.

Zavzpomínejme i na vaše studijní léta – jak se studuje na Taneční konzervatoři? Moje představa je plná lidí milujících hudbu a mající rytmus a talent v krvi. Jak jsem daleko od pravdy?

Na Taneční konzervatoři jsem studoval 2 roky, 7. a 8. ročník. Přestože to byla dřina a denně nastávala konfrontace s možnostmi vlastního těla, se slušnou škálou nepohodlí a únavy (někdy i bolesti), tak na studijní léta na konzervatoři vzpomínám rád a jen v dobrém. Podle mého názoru je to velmi kvalitní škola, kde pedagogové přistupují ke studentům individuálně a mnoho studentů tak může plně uplatnit svůj potencionál. Navíc jsem na konzervatoři poznal mnoho výborných tanečníků, kteří dnes ztvárňují titulní role nejen na zdejších, ale i na prestižních zahraničních scénách. Pochopitelně je studium na Taneční konzervatoři proces. Studenti se velmi liší. Někteří mají lepší tělesné dispozice pro tanec, jiní mají například perfektní pohybovou paměť a učí se rychleji než druzí, ale všichni, kteří konzervatoř dostudují, musí mít výborný smysl pro rytmus. A v ideálním případě najdeme všechny tyto předpoklady v jednom tanečníkovi.

pechar stepan1

Laterna magika spojuje tanec s moderními technologiemi. Dovedl jste si někdy toto spojení představit? Co si o tom myslíte?

Myslím, že tohle spojení současných technologií a pohybového umění je stále moderní a doufám, že ještě dlouho bude. Baví mě to. Občas se bohužel moderní technologie prosazuje na úkor tanečního projevu, ale pokud je inscenace pečlivě promyšlena a obě složky mají svůj prostor a navzájem se chytře propojují a doplňují, tak se na scéně mohou vytvořit zcela nové světy. Taková představení jsou prozatím především experimentální, ale jedině tak se, myslím, mohou otevřít dveře do nových dimenzí.

Momentálně tančíte v Antikódech. Jedná se o text (obrazové básně) z pera Václava Havla. Četl jste je? Je to pro vás důležité? Jak se vžíváte do rolí?

Neřekl bych, že jsem je četl, ale spíše si je prohlédl jako ilustrace. Důležité pro mě bylo porozumět určité hravosti, nebo někde skryté satiře textu. Není jednoduché vžít se do takové role, musíte najít správnou míru nadsázky, ovšem tak, abyste nesklouzl do frašky. Nebo naopak být do jisté míry vážný, ale zároveň nepotlačit vtip, který se v některých typogramech skrývá. Je třeba říci, že v tomto představení mi moderní technologie roli interpreta poněkud zkomplikovaly.

pechar stepan2

Spolu s Ondřejem Vinklátem jste vytvořili drobnou choreografii s názvem Červenej čudlík. Ten plní všechna přání, nemohu se tedy nezeptat, co byste si přál vy, kdybyste měl možnost? A můžete prosím o tomto baletu ještě říci pár slov?

Téma tohoto komického kousku nás napadlo díky našemu panu profesoru Ždichyncovi. Na hodinách parteřiny kdysi konstatoval, že by bylo dobré mít po ruce vždy takový Červený čudlík, který by splnil všechna přání. Nicméně je to velmi známé téma; prsten, kterým se otočí, lampa která se tře, či knoflík, který se zmáčkne. Při připravování tohoto baletu jsme několikrát museli předčasně ukončit zkoušku proto, že jsme se tolik smáli, až jsme nebyli schopni pokračovat. Připravit balet s humorem není však žádná legrace. Vymyslet něco vtipného může být zpočátku snadné, ale zrealizovat a zachovat ten původní vtip při zkoušení už snadné není. Je to, jako kdybyste pořád opakoval stejný vtip. Vyškrtli jsme takhle během zkoušek baletu spoustu nápadů. Rádi bychom někdy zrealizovali pokračování, ale stále jsme se k tomu nedostali. Pokud si představení vybavíte, vzpomenete si, že hra s čudlíkem končí špatně. Tímhle jsme chtěli říci, že bychom si neměli pořád jen stěžovat a přát si, aby něco bylo jinak, ale že si máme vážit života jaký je. Možná jsem příliš naivní a optimistický, ale nepřál bych si změnit nic. Snad jen zdraví ať slouží!

Jaká role pro vás měla největší význam? A máte naopak nějaký sen nebo výzvu?

Nemohu říci, že bych měl jednu nejoblíbenější roli, která by pro mě měla největší význam. Můžu ale říci, že například role Šaška v baletu Legendy magické Prahy v choreografii Petra Zusky mě naučila, jaké to je být téměř celé 2 hodiny na scéně. Vždycky se přihodí něco, co se stát nemá a musíte si s tím nějak poradit, zaimprovizovat. Navíc je to role, která dává interpretovi chvilkami možnost si pohrát s charakterem představované postavy. Role v inscenaci Jezdci od Lenky Vágnerové jde až na hranice lidských sil a nikdy nezapomenu na bezmocné a absolutní vyčerpání, které jsem cítil po své premiéře. Jeden s nejoblíbenějších baletů, ve kterém jsem mohl tančit, je Un Ballo. Také proto, že tehdy choreograf Jiří Kylián seděl v hledišti. Spíše nežli sen tančit určité role, je mým větším snem je vymýšlet. Mnohem raději bych viděl svoji choreografii interpretovanou tanečníky, kteří mají daleko lepší taneční dispozice (a tím pádem dokáží zrealizovat moje nápady), nežli abych sám tančil určité role. Na druhou stranu pochopitelně existuje mnoho postav, které bych jako interpret rád vytvořil. Nevím, kde bych začal…

pechar stepan3

Co je při tanci nejdůležitější? Musíte být pořád soustředěný, či máte naopak takzvaně vypnutou hlavu? A co když na pódiu uděláte chybu? Jde ji maskovat nebo si jí diváci okamžitě všimnou?

Být co nejlépe připraven, věřit tomu co děláte a „být přítomen“. Mít co možná nejlépe nastudovanou choreografii, tak aby se i kolegové mohli spolehnout na vás a vy na ně. Divadlo je živý organismus, a jak už jsem říkal, téměř vždy se přihodí nějaký „malér“. Musíte tedy počítat i s překvapením, abyste ho mohl nějak zpracovat. Ostatně také záleží na roli a choreografii. V určitých rolích si můžete dovolit poněkud zaimprovizovat a divák nic nepozná, ale pokud máte tzv. ‘okno’ při některé sborové synchronní části představení, to se pak těžko maskuje!

Tančení je jistě velmi fyzicky náročně, jak se udržujete v kondici? Dodržujete zásady správného životního stylu?

Velmi rád chodím plavat, třeba i čtyřikrát týdně a po tréninku se jdu vyhřát do sauny. Na jaře chodím rád běhat nebo jezdím na kole. Jinak považuji všechny další sporty za určitý způsob rehabilitace, přičemž se jimi člověk samozřejmě také udržuje v kondici. Kdykoli začnu opomíjet některé zásady správného životního stylu, vždy se to projeví nějakým úrazem, nemocí nebo totálním vyčerpáním. Proto se s každým uplynulým rokem snažím více kontrolovat.

pechar stepan4

Kolik představení odehrajete za měsíc? Máte vůbec nějaký volný čas? Co je vaše oblíbená činnost?

To je různé. Nejméně 8, nejvíce 26. Volného času mám minimálně. Být tanečníkem je životní styl, nemůžete očekávat, že budete mít spoustu volného času. Miluji jakoukoli relaxaci, aktivní nebo pasivní; zejména plážový volejbal, motokáry, čtení na pláži u moře, výlety.

Můžete na závěr prozradit, kde se na vás mohou návštěvníci vidět v květnu a červnu?

Pravidelně v produkcích Laterny magiky nebo 7. 5. na Miniaturách baletu ND, kde bychom měli s Ondřejem Vinklátem uvést svou novou, cca 20 minutovou choreografii s názvem Přesně v čas (Right On Time).

Zdroj foto: Laterna magika


 

Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

CLARINET FACTORY: NEUSTÁLÉ HLEDÁNÍ NOVÝCH CEST

ClarinetFactory perexClarinet Factory patří k souborům, které vždycky něčím překvapí. Nikoliv virtuózní bravurou, o té už každý dávno ví, ale třeba propojováním žánrů a oblastí, ve kterých se doká...

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Čtěte také...

„Jako baletka bych už na kariéru byla celkem stará, zatímco v literatuře můžu být ‚mladou nadějí‘,“ směje se Vesna Tvrtković

altVesna Tvrtković překvapila v roce 2010 čtenářskou obec hned dvakrát, nejdříve jí vyšla sbírka povídek Ani ve snu a v knize Nauč mě milovat byla zařazena její povídka Ze strachu. Na dva roky se odmlčela, aby letos v dubnu vydala ucelený p...


Literatura

Co se děje v lidském těle hravou formou

co se deje v lidskem tele 200Spolu se začátkem školy nás v září nakladatelství Edika chtělo poučit děti o tom, jak funguje lidské tělo a vydalo zábavnou knihu Pavly Šmikmátorové s parádními ilustracemi Pavly Navrátilové Co se děje v lid...

Divadlo

Inscenace 1000 tváří Adiny přináší dobovou atmosféru a přitažlivý pohled za kulisy

adina200Jeden barvitý život přinesla v živých barvách premiéra nové hry Daniely Sodomové. Inscenace, jejíž režisérkou a choreografkou je Adéla Stodolová, nese název 1000 tváří Adiny, což mnohé napovídá. Samozřejmě že jde o filmovou hvězdu Adinu Mandlovou. A není ...

Film

O myšce a medvědovi aneb přátelství se učit také musíme?

Ernest-et-Celestine 200V těchto skutečně vydařených zimních dnech do našich kin přichází nová animovaná filmová pohádka O myšce a medvědovi, tentokrát konečně z evropského kontinentu, ze sladké Francie. Příběh neobyčejného přátel...