Kultura21.cz

Mladičkou Veroniku Kubařovou můžete znát z především z nejen teenagerovských filmů Rafťáci, Ženy v pokušení, Můj vysvlečenej deník či Lidice. Momentálně však tvrdě zkouší v Městských divadlech pražských Markétu. Kterou? Lazarovou! Její premiéra proběhne 16. listopadu a u této příležitosti jsme Veroniku požádali o pár slov.

Vaše rodina se věnovala loutkám. Jak přesně a co vše vám to dalo? Máte například ve svém domově nějaké loutky?

Jediná loutka, kterou mám momentálně doma, je malý dřevěný pan Kraus, kterého jsem dostala v jeho pořadu. :) Ale loutky mám obecně moc ráda.

V současné době působíte v Městských divadlech pražských. V čem tkví kouzlo tohoto divadla?

V jeho pestrosti repertoáru, milých lidech a dobrému zázemí.

A jaké v divadle panují vztahy? Jste s ostatními herci kamarádi nebo spolu jen hrajete?

Myslím, že na kolegy si v žádném případě nemůžu stěžovat. Jsme dobrá parta.

Je nějaký herecký kolega, se kterým se vám hraje obzvlášť dobře?

I kdyby byl, to vám přece nemůžu říct, to by bylo ostatním líto! 

Jaká hra, ve které jste v tomto divadle hrála, vám nejvíce dala? Máte obecně ráda výzvy?

Výzvy mám ráda, ale nemusím se zase přemáhat za každou cenu. Vybrat jednu roli ze všech nedokážu. Všechny jsou jako moje děti.

Máte raději komedie nebo dramata? Proč?

V ideálním případě od každého trochu. Teď mi začínají převažovat velká a těžká dramata, tak cítím, že bych s radostí nazkoušela komedii.

V blízké době vás čeká hlavní role v české klasice od Vladislava Vančury Markéta Lazarová. Jak se na ni připravujete?

Poctivým a intenzivním zkoušením a zkoušením a zkoušením! :)

Jak se vám hraje tento alegorický příběh? Co je na něm nejtěžší?

Nejtěžší je nebrat si nic osobně a nepociťovat zodpovědnost za hlavní roli.

Může vás jistě těšit, že čtyři z šesti listopadových představení, jsou vyprodaná. Necítíte pak větší tlak? Nebo vás to spíše motivuje?

Každý herec chce hrát pro plný sál, takže když je vyprodáno, mám radost!

Co je pro vás po představení největší odměnou? Máte nějaký rituál před nebo po představení?

Bohužel asi ne žádný pravidelný. Na jedno představení mám takový talisman, který si vždycky věším do portálu, aby se na mě koukal a chránil mě.

Máte nějakou roli, kterou byste si moc chtěla zahrát? Nějaký doposud nesplněný sen?

Nic takového konkrétního nemám. Baví mě, co přichází, protože vše se děje tak jak má!

Máte za sebou několik filmových rolí, ale dokázala byste se živit filmovým herectvím? Naplňovalo by vás to?

Jestli bych se dokázala uživit jenom tím nevím, nezkoušela jsem to, ale představit si to dokážu. Nějakou dobu bych to asi zvládla, ale myslím, že by se mi po divácích přímo přede mnou začalo stýskat.

A neláká vás například hraní v některém z českých „nekonečných“ seriál typu Ulice a podobně?

Už i pár takových nabídek bylo a vždycky řeším konkrétní roli a hlavně většinou za mě rozhodne čas, že se ukáže, že na to vlastně v tu dobu nemám vůbec čas.

Jak se vám hrálo například ve filmu Ženy v pokušení po boku Elišky Balzerové, Lenky Vlasákové a také Vojtěcha Dyka? Jak na tento film vzpomínáte?

S velkou radostí, byla to krásná spolupráce, výjimečné setkání s velkými herci, takže nezapomenutelné.

Je filmové zákulisí příliš jiné než to divadelní? Pokud ano, v čem a proč?

Řekla bych, že filmové zákulisí má jiné tempo než divadelní. Je to totální nasazení na 12 hodin, ale zase ne každý den. Jinak jak se říká: někteří lidé, jsou všichni stejní, takže atmosféru tvoří už ti konkrétní lidé.

Jaké jsou vaše další koníčky kromě herectví? Jak odpočíváte?

Snažím se dělat si radost. To co mě potěší, se mění podle ročního období, nálady a dalších okolností. Ale často to je cokoli s kýmkoli, koho miluju-s přáteli, přítelem, rodiči, knížkou, přírodou, dobrým filmem, občas počítačem. 

Zde je prostor pro nalákání našich čtenářů do divadla a vzkaz pro naše čtenáře.

Vezměte blízké a vyrazte spolu za zážitkem. Ať už dramatickým, nebo komediálním. Budeme se na vás těšit!

Zdroj foto: Městská divadla pražská