Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

„Chtěli jsme být svobodní a za svobodu vděčit sami sobě.“ To byl hlavní důvod, proč Varšavané šli do nevyrovnaného boje proti nacistům. Na začátku nadšení pro věc, na konci zničené téměř celé město. A přesto se o této zásadní události druhé světové války obecně moc neví.

Možná znáte varšavskou válečnou vřavu alespoň díky knize/filmu Pianista, který připomíná příběh polského hudebníka Wladyslawa Szpilmana. Budování varšavského ghetta je jednou z dalších bolestných vzpomínek. Představovaná publikace však připomíná boj polských občanů proti nacistickým uzurpátorům, do kterého šli Varšavané s nadšením a s vírou, že za pár dní bude po všem. Boj trval 68 dní. Na polské straně sice byly zaznamenány úspěchy, ale nakonec bylo nutné se vzdát. Němci odstřelovali zásobárny vody, jídla byl nedostatek. Od 1. srpna 1944, kdy povstání vypuklo, přišlo o život odhadem kolem sto padesáti tisíc obyvatel.

„Fyzikové tvrdí, že by srážka hmoty s antihmotou měla za následek explozi, k jaké by mohlo dojít v naší fyzické skutečnosti. Něčím podobným v politickém světě – hraniční situací překračující reálie dějinné normy – bylo právě Varšavské povstání. Stejně jako srážka hmoty s antihmotou vybočuje z norem existujícího materiálního světa, překročilo Varšavské povstání hranice normální politiky, normální války (…), poněvadž bylo srážkou nejprimárnější politické svobody s nejradikálnější verzí zotročení, již reprezentovaly oba totalitní systémy dvacátého století.“

Ač jsem četla mnoho memoárů od pamětníků druhé světové války, vzpomínky belgického ženisty, který sloužil pod SS oberführerem Dirlewangerem, jsou opravdu otřesné. V části příběhu, v níž hovoří o svých vzpomínkách ženy, jsou události popisovány v syrovém stavu, který nic nepředstírá. Ženy jsou otevřené a mluví o tom, jaké to bylo např. porodit dítě během povstání a s dítětem přežít. Jak neměli lidé ve vybombardovaném městě kde po konci povstání spát, kde jíst. Jak se snažili zachránit uložené poklady a jak museli snížit veškeré své nároky, jelikož základní prostředek k přežití – voda – nebyl k dostání. Zajímavé jsou i pasáže, které se zabývají odklízecími pracemi a zkušenostmi přeživších, jež si museli pomoci sami s hledáním zbylých členů rodiny, ať už živých či mrtvých.
Povstání je možné sledovat také na autentických záběrech mladých vojáků, kteří měli za úkol vytvořit jakousi kroniku. Záběry použité na DVD jsou pravé, promluvy vystupujících také. Příběh bratrů Karola a Witka už je ale uměle přidaný, nicméně všechny záběry se dynamicky prostupují.
Varšavané šli do svého boje bez pochybností. Věřili, že na jeho konci čeká pomoc Sovětů a světlé zítřky. Historie však ukázala, že sliby byly liché. Samotní Poláci se dodnes nemohou shodnout, zda bylo povstání důležité a něčemu prospěšné. Ve filmu však můžete vidět dokonale semknutý lid, který si navzájem pomáhal. Někdy ovšem nadšení a víra prostě nestačí.

Chtěli jsme být svobodní/Příběhy z Varšavského povstání 1944
Autor: Maciej Ruczaj (ed.)
Žánr: literatura faktu/historická
Nakladatelství: Občanské sdružení PANT
Rok vydání: 2015
Počet stran: 140
Hodnocení: 86 %                

Zdroj foto: www.kosmas.cz