Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

V předvečer prázdnin se otevřela v ústeckém muzeu další zajímavá výstava, aby návštěvníkům ukázala, jak člověk si z ohně udělal svého sluhu tím, že mu ohraničil prostor pro jeho činnost. Tato mimořádně rozsáhlá výstava k tématu kamnových kachlů a kachlových kamen z prostoru severozápadních Čech od 14. do 20. století obsahuje výběr z toho nejzajímavějšího, co mohou nabídnout muzejní sbírky a další instituce nejen z Ústeckého kraje.

Již v dávné době byla ohniště umístěna na hliněné podlaze a s otvorem ve stropě pro odvod zplodin. Sloužila zejména k vaření, ale též k omezenému vytápění. Zkušenosti brzy naučily člověka, že kámen či hliněný val kolem ohniště zůstal teplý i když oheň dávno dohořel. Vznikají první ohřívací pece, kdy byl oheň uzavřen ze všech stran a kouř byl odváděn širokým komínem.

O něm se zmiňuje rukopis od roku 1347, ale kamenné krby se používaly již v 11 století, což znamená, že činnost komínu již byla známá. Ve 14 století byly již stavěny krby kachlové, ale písemné zmínky o nich jsou mnohem starší. Ze severní Itálie je zmínka o kamnech z 250 kachlíky již z roku 735 a německý kronikář, líčící požár v klášterní škole v roce 937 se o nich nepřímo zmiňuje. Nejstarší tvary kachlů byly hrncovitého tvaru, později s rozvojem hrnčířství se používaly dřevěné formy pro stejné rozměry.

I u nás nejstarší kachlová kamna pochází z far a klášterů. V bývalém jezuitském klášteře v Praze jsou velká kamna od roku 1762, dnes je tam studovna Státní knihovny. Nejvyšší 11 metrů dochovaná kachlová kamna jsou v Artušově dvoře v Gdaňsku, které zhotovil kamnář Steizener v podobě Babylonské věže v roce 1545.

Na 582 kachlů vyzdobených šlechtickými erby, alegorickými postavami ale i zobrazením nejvýznamnějších panovníků tehdejší Evropy, tvoří unikátní výzdobu. V době války byla v roce 1943 velká část jich demontována a uchována v klášteře, ale zbytek nepřežil bombardování v roce 1945.

Původně se v kamnech topilo dřevem, což byla velká spotřeba. Nevýhodou širokých komínů byly velké ztráty tepla. Proto trvala nutnost úspornějších kamen, ať členěním kachlů a kamene, větší počet ploch, regulace tahu i využívání horkého vzduchu pro další kamnová tělesa. Také dochází k změně od 19 století, že do kamen byla zasazena dvířka a topilo se přímo v místnosti a ne z chodby. Těm se říkalo švédská a začal je dělat v roce 1830 pražský kamnář Hampl. Běžně se začala používat později, po vzniku prvních továren na kamna. 

Vlastní výstava je připravena s citem nejen pro vystavené exponáty, ale i dobu, ze které pochází. Připomíná dobu gotickou ozdobenou reliéfy svatých, barokní, secesní ale i 20 století, kdy se stala kachlová kamna součástí velkých městských bytů v parádních pokojích. Ta již neměla umělecké zpracování a originalitu jako na starých šlechtických sídlech. Na vesnicích, což mnozí dříve narození pamatují, byla kamna využívána na vaření a na peci se dobře spalo.

Všechny exponáty jsou popsány odkud a z které doby pochází. Využity jsou vitríny, které chrání před dotekem návštěvníků ty nejcennější, ale umožňují si je dobře vizuálně prohlédnout. Jedna místnost je věnována Cechu kamnářskému, o jejichž výrobky je i v dnešní době opět zájem a tak si vychovává své nástupce.

Jestli vás nezaujala přímo tato výstava, i když opravdu stojí zato, pak máte možnost uvidět další výstavy, u nichž pro velký zájem došlo k prodloužení.

Foto z výstavy: autorka
www.muzeumusti.cz