Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Přestože únor je nejkratším měsícem v roce, o osobnosti v něm není nouze. Nejstaršímu z nich, Mikuláši Koperníku, polskému astronomovi, matematikovi, ale i právníkovi a lékaři by bylo letos 540 let. O 91 let později se narodil v Toskánsku další astronom Galileo Galilei, který byl zároveň fyzik a filozof. Nebyl duchovním jako Koperník a tak se nevyhnul konfliktům s církví. Fyziky zastupují Ernst Mach (známé Machovo číslo se používá při technických výpočtech hlavně v letectví) narozený v Brně, ale ve Vídni učil filozofii, historii a teorii induktivní vědy.

O několik let mladším byl Heinrich Hertz, jehož nejslavnějším pokusem byl praktický důkaz šíření elektromagnetických vln a je po něm pojmenována jednotka pro frekvenci. 225 let uplynulo od narození německého pesimistického filozofa Artura Schopenhauera, který později ovlivnil další myslitele. A nelze zapomenout na amerického vynálezce žárovky a fonografu Thomase Alvu Edisona. Ruský chemik Dmitrij Ivanovič Mendělejev (1834) svou periodickou tabulku prvků představil již roku 1870, předpověděl vlastnosti dalších v té době neznámých prvků a čas ukázal, že měl pravdu.

Početnější zastoupení má i film, jak režisérů českých, tak zahraničních. Věra Chytilová (Hra o jablko, Dědictví aneb.), František Vláčil (Markéta Lazarová, Údolí včel), nestor Otakar Vávra (Cech panen kutnohorských, Dívka v modrém, Jan Hus, Kladivo na čarodějnice), jeho student Jiří Menzl, který oslaví 75. narozeniny (Oskar za Ostře sledované vlaky, Vesničko má středisková, Skřivánci na niti, Obsluhoval jsem anglického krále). Desítky filmů v Čechách i v zahraničí natočil režisér a také herec Hugo Haas. Ze zahraničních režisérů nemůžeme zapomenout na nositele Oskara za Půlnočního kovboje Johna Schlesingera. Mezi nejlepší režiséry všech dob patří se ctihodným počtem 120 převážně westernových filmů John Ford.

Z plejády herců si připomínáme vynikajícího Jana Wericha, Svatopluka Beneše, jenž by oslavil 95. narozeniny, Natašu Gollovou a ze zahraničních Jacka Lemmona, Johna Travoltu či Elizabeth Taylorovou.

Již 140 let uběhlo od narození Enrica Carusa (1873), italského operního pěvce považovaného za nejlepšího tenora všech dob. A pokud jsme u operních zpěváků, musíme připomenout narození naši Emy Destinnové (1878), která často zpívala v Metropolitní opeře v New Yorku právě s Carusem, když Praha o ni neměla zájem, zatím co cizina jí už od počátku její kariéry nadšeně aplaudovala.

Populární britský kytarista, zpěvák, skladatel a člen skupiny Beatles George Harisson by se dožil 70 let a před 10 lety zemřel také vynikající kytarista a americký zpěvák Johnny Cash. Také virtuózní klavírista, český hudební skladatel, spolutvůrce Semaforu Jiří Šlitr nás opustil před více jak 40 lety.

Mojí hvězdou měsíce února nebude nikdo ze spisovatelů, i když to jsou klasici (Božena Němcová, Charles Dickens, Julius Verne, Bertolt Brecht, Georges Simenon, Karel May, Viktor Hugo), není to ani Václav Matěj Kramerius, od jehož narození uplynulo 260 let, ani básník Jaroslav Vrchlický (160 let).

Do tohoto krátkého výčtu osobností patří i ti nejmladší, aktivní a stále vynikající hokejista Jaromír Jágr a bývalá královna bílé stopy Kateřina Neumannová, která oslavuje své 40. narozeniny.

Najít osobnost, o které se toho, na rozdíl od všech výše uvedených, moc neví, a přesto si zaslouží naši pozornosti, se povedlo až v posledním únorovém dni. Mezi těmi, kdo mohli slavit pouze jednou za čtyři roky, se vyskytuje jméno maďarského šlechtice a rábského biskupa Vilmose (Viléma) Apora.

Vilmos Apor se narodil 29.2.1892 v šlechtické rodině. Studoval na jezuitském gymnáziu, později na teologické fakultě v Innsbrucku, kde v roce 1915 získal titul doktora teologie. Působil jako kaplan na různých místech, později se stává farářem, byl znám svou obětavostí vůči potřebným. V roce 1941 byl jmenován biskupem rábským v Györu a čestným kaplanem Maltézských rytířů.

Nesouhlasil a hlasitě kritizoval zacházení s židovským obyvatelstvem, aktivně pomáhal s jejich ukrýváním, podílel se na organizování mezinárodní pomoci. Souhlasil a také se podílel na pokřtění dětí židovského původu, což zákony zakazovaly. Za jeho neustálé protesty mu bylo vyhrožováno vězením i smrtí.

V biskupské rezidenci, jejíž nejstarší část se datuje do 14. století a kterou ustupující německá armáda úplně vyrabovala, našlo ubytování mnoho uprchlíků. Byly to zejména ženy a dívky, které utíkaly před Rudou armádou, obávaje se znásilňování. Po dobytí města byla i rezidence prohledána a vojáci projevili velký zájem o ženy tam schované. Biskup sám bydlel v pronajatém bytě mimo rezidenci, ale ženy chránil i na sovětském velitelství, kam byl předvolán. Nesouhlasil s tím „že vojáci mají právo na potěšení s děvčaty“ přestože mu opět hrozilo zastřelení. Opilí důstojníci násilím vnikli do rezidence, biskup jim zahradil cestu svým tělem a nepohnul se ani před namířeným samopalem. Důstojník vystřelil a biskup se skácel k zemi. Vojáci utekli a těžce zraněný biskup byl odvezen do nemocnice, kde na Velikonoční pondělí (2. dubna 1945) zemřel. Z bezvědomí se jen na chvíli probral, a když slyšel, že jeho chráněnkyně nebyly znásilněné, řekl „Děkuji Bohu, že moji oběť přijal“ a ještě pronesl slova odpuštění svému vrahovi.

Pohřeb Apora byl bez okázalostí a brzy se v tisku objevila zpráva, že byl jako kolaborant zastřelen. Tělo biskupa bylo provizorně uloženo v kostele karmelitánského kláštera. Hrobka byla připravena až v jeho opravené katedrále. Veřejný pohřeb a přesun těla byly komunistickými úřady zakázány, lidé však na něho nezapomněli. Až v roce 1985 bylo povoleno přesunout tělo do hrobky, ale bez veřejných obřadů.

V listopadu 1997 byl papežem Janem Pavlem II. prohlášen za blahoslaveného.

Prameny: Wikipedie, Duše a hvězdy