Kultura21.cz

Vize malířů, věčnost pilířů, odvahu všech z nebe padlých hvězd… Z autorského alba Ondřeje G. Brzobohatého je cítit, že česká písnička neumřela, pořád existují nápady na příjemnou muziku i lyrické texty. Brzobohatý album vydává tři roky od svého debutu Identity, s kterým uspořádal úspěšné turné.

„Tóny země zní tam v krajině tam nad nebem.“ Tento verš, ze skladby Vítám (úvodní verš recenze je z téže skladby) charakterizuje Brzobohatého album asi nejtrefněji. Pohodová hudba, neagresivní texty, které ale jasně vyjadřují názory zpívajícího autora. „V jedný krátký větě můžeš změnit děj filmu, v kterým máš jen štěk, život v tomhle světě je druid čaroděj, ze všech bylin, co ti zbyly, najde lék. Na relativity, co žijem já i ty, někdy jak v Sin City s absencí pro city,“ zpívá kupříkladu v písni Relativity.

Ve skladbě Máme rádi jazz si zazpíval duet s Vojtou Dykem: „Máme rádi jazzy, však má to svoji mez, kdy to jazzu sluší. Pár lidí tvrdí ze sta, že hudby piedestal je právě jazz, a pak už nic.“ Na albu je vidět, že Brzobohatý je hudebně rozmanitý. Jak je uvedeno v anotaci, album se hudebně pohybuje mezi popem, funky, soulem a jazzem. A nutno dodat, že i tak působí kompaktně.

Album, na kterém je deset písní, produkoval sám autor, citujme opět z anotace: „Ondřej jej natočil se svými koncertními spoluhráči. Mezi hosty jsou zde smyčcový Epoque Orchestra vedený Vítem Petráškem, dechovou sekci na albu měl na starosti Miroslav Hloucal, ale objevuje se zde například i Roman Holý z Monkey Business.”

„Mimořádně zdařilý výsledný dojem ze zvuku nahrávky podtrhuje právě i využití excelentní dechové sekce a smyčcového orchestru. Album zní pozitivně, tanečně, zároveň díky některým textům nutí posluchače přemýšlet nad děním kolem nás,” je též trefně uvedeno v anotaci.

Ani texty nejsou na jedno brdo. V jedné ze skladeb – Jen se neposrat – vzpomněl i na svého tátu: „Jednou z taktik, tu nejcennější z rad, mi dal můj tatík, když řek: Jen se neposrat! Nač klečet před světem, když leží u nohou? Lomit se pod hřbetem úklonou?“. To, že Brzobohatý se – minimálně muzikantsky – nebojí, prozrazuje i text Nomen Omen: „Dál mě láká tajemství skrytejch koutů, nepoznanejch sfér, mám tu touhu od dětství poznat víc a pořád hledat jinej směr.“   

V úvodní písničce Dohoda se pustil tak trochu do politiky: „Žít a nevěřit na hesla: Bude líp! I když úroveň už klesla, chci ji mít, klidně s cejchem jeden ze sta, co má být… Chci jen svůj vnitřní klid.“ Naráží tím evidentně na heslo ANO, bude líp!, slova jsou to sice jednoznačná, nejsou ale posluchači nijak extra nucena, mohou být vykládána jaksi universálně (který politik neslibuje, že bude líp?!), takže nenamíchnou ani voliče ANO, pokud nejde o zarputilce…

Předposlední skladba Je toho moc je duet Brzobohatého s Martou Jandovou: „Spousty slov, vět, frází, co jim schází, vkus, nebo moudra kus všude kolem.“ To určitě neplatí pro verše, zpívané na albu. „Můžeme zírat Pánu Bohu do oken a pak se slzou pod okem sklopit hlavu,“ je další z veršů písničky Je toho moc. Zřejmě naráží na slova písničky Tomáše Kluse Pánubohudooken. Verš lze vykládat tak, že si lidi zanadávají a dál už nic…

Z alba je cítit, že Brzobohatý má pocit, že společnost je apatická, touží se vůči tomu vymezit („Začneš se dívat a zpívat, tím pošleš vzkaz…“ – titulní skladba Universum), skutečně to ale nedělá nijak násilně, takže si v písničkách najdou svoje i ti, kteří to politicky mohou vidět dost jinak než on. Každý máme jiné hodnoty, každý máme hranici, co je pro nás přijatelné a co nás štve, jinde.

Ať tak či tak, je sympatické, když na hudebně i textově příjemném autorském albu znějí názory, aniž by komukoli něco natvrdo nutily. „Do říše zvonů všech tónů přes údolí snů. Když potom lítáš, tak vítáš svý Universum.“ Na 99 % hodnotím album jen proto, že 100 % působí vždycky divně…

Universum

Hudba a texty: Ondřej G. Brzobohatý

Producent: Ondřej G. Brzobohatý

Vydal: Supraphon, SU 6359-2

Hodnocení: 99 %