Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

V češtině se objevily dva nové výrazy: tejpování a tejpy. Tejpy jsou elastické lepicí pásky, které se lepí na kůži, kde při správném nalepení pomáhají tlumit bolest, podpořit látkovou výměnu a prokrvení daného místa. A činnosti, která to umožňuje provést, se říká tejpování. Obě slova pocházejí z angličtiny. Tentokrát není asi třeba lamentovat, obě slova patří do odborného medicínského jazyka. Spolu se slovíčky se objevila ve zdravotnické literatuře i řada příruček o tejpování. A jedním z autorů věnujících se tomuto tématu je i Daniel Weiss, německý osteopat a léčitel, který se rozhodl zpopularizovat tejpování mezi lidmi natolik, nakolik to jenom půjde.

V úvodu své knihy Tejpování autor vysvětluje, jak se tahle efektivní metoda prosadila. Od vojáků a vrcholových sportovců se rozšířila přes masový sport až k běžným uživatelům. Zejména na londýnské olympiádě jsme při pohledu na sportovce mohli mít občas dojem, že sledujeme jakési pomyslné „umělecké dílo“. Dnes si lze zakoupit barevné tejpy jak přes internet, tak v lékárnách (a minulý týden dokonce i v Lidlu). Takže nás autor vítá ve světětejpování. Poukazuje na jeho historii – znali a používali je už staří Egypťané a Řekové v podobě pryskyřicí napuštěných lepících plátěných pruhů. K moderním následovníkům patřil mj. lékárník Paul Carl Beiersdorf, který začal používat náplast s gutaperčou (sušenou šťávou z malajského perčovníku), slavnou „gutaplast“. Japonský lékař Kenzo Kase začal vylepšovat nepružné bílé tejpy do dnešní podoby. Dnes se tejpování využívá nejen při problémech pohybového systému, ale i v interní medicíně, v gynekologii atd.

Kromě teorie se autor věnuje hlavně praxi. Velmi pěkně a přehledně zpracovává dané téma. Za pomoci bohaté fotografické přílohy opravdu názorně ukazuje, jak daný úkon provést a jaký typ tejpu použít. Vysvětluje, jak si správně nalepit tejp při řadě potíží, od průduškového astma až po ušní šelest. A právě s tím mám trochu problém. Moje oblíbená autorka Betty McDonaldová kdysi ironicky napsala, že „kdokoli může dělat cokoli, zvlášť naše Betty“. Obávám se, že autor téhle barevné knížečky, pokud to myslí vážně, se dostal přesně na tuto úroveň přemýšlení. Chápu, že je možné vézt se na vlně zájmu, v tomto případě zájmu o tejpování. Ale pokud se nepletu, je to především práce odborníků na pohybový systém, většinou fyzioterapeutů. Ti se tomuto umění učí v certifikovaných kurzech pod dohledem certifikovaných školitelů. Před lepením si umí svaly i další struktury vyšetřit a určit vzájemné souvislosti. Neumím si představit, jak si laik bez znalosti anatomie a bez řádného vyšetření lepí např. lymfatický tejp na paži, hvězdicový tejp na křížovou kost nebo třeba tejp na bránici. Zejména proto, že je po tomto úkonu nutno udělat i další terapeutická opatření, aby nám bylo opravdu pomoženo. Takže slovo „svépomoc“ bych z nadpisu i předmluvy vypustila.

Kniha je určena všem zájemcům o tejpování, tudíž široké veřejnosti. S respektováním výše uvedené výtky ji mohu jako informační materiál doporučit laikům a jako inspiraci terapeutům.

Tejpování. Svépomoc při bolestech svalů a jiných obtížích / z německého originálu Taping. Selbsthilfe bei Muskelschmerzen und Andersen Beschwerden

Autor: Daniel Weiss
Přeložila: Blanka Pscheidtová
Žánr: zdravotnická literatura
Nakladatelství: Noxi, s.r.o., Bratislava
Rok vydání: 2015
Počet stran: 128
Hodnocení: 90 %

Zdroj foto: Noxi, s.r.o.

www.noxi.cz/b/2-novinka.html