Bio (logicky odbouratelná), v první osobě napsaná autografie

Bio (logicky odbouratelná), v první osobě napsaná autografie

Tisk

gilliameska perexPřestože se britská komediální skupina Monty Python pracovně rozešla už před mnoha a mnoha lety, její fluidum působí dodnes a stále přitahuje nové a nové zájemce o tento nekorektní, ale zároveň intelektuální, způsob humoru. Ti dokola a dokola hltají nejen různé skeče a filmy, ale s napětím očekávají i každý nový opus jednotlivého člena. Už dva z nich potěšili fanoušky tohoto britského fenoménu i svou autobiografií.

 


Prvním byl John Cleese, který ji napsal v roce 2014, a na český trh uvedlo o dva roky později ARGO. Letos pokračuje brněnské nakladatelství JOTA, které získalo práva na otištění vzpomínek Terryho Gilliama. A srdce příznivcovo může začít plesat už jen z toho důvodu, že konečně přišlo něco dalšího, co může nadšeně zhltnout, aniž by dopředu věděl, co to bude. Kvalita je totiž zaručena dopředu.


Přestože by se nabízelo srovnání přístupu Cleese i Gilliama k tématu, věnujme se mu jen okrajově. Zatímco první (jistě by se pánové pohádali, který to je, ale my půjdeme chronologicky) přináší klasický britský humor a jemu vlastní ironii, kdy nejočekávanější kapitoly – tedy ty o spolupráci na projektu Monty Python – zkrátí na jednu a ještě ji přidá jako „přívažek“ na konci knihy (trošku to evokuje situaci, kdyby Paul McCartney napsal autobiografii a o The Beatles by se pouze zmínil v poznámce pod čarou), což ale není nic neočekávaného. Jde to přesně v monty pythonovském duchu a upřímně – mě to na konec vlastně pobavilo.


Terry Gilliam ale postupoval jinak. A jinak je i koncipovaná celá kniha. Sám v úvodu tvrdí (s ironií sobě vlastní), že původním záměrem bylo přinést výpravnou (a patřičně drahou) publikaci o jeho výtvarném díle, kterou by ocenili fajnšmekři z oblasti umění. Ale že „vyprávění bylo silnější“, takže k naplnění záměru nedošlo. Dovoluji si říct, že je tomu tak dobře. Pro nás všechny.


Publikace upoutá už svou obálkou – autorova fotografie má rozříznutou hlavu a z ní formou koláže vystřelují nápady. Na přídeští a předsádce můžeme vidět některé fotografie následně použité přímo v textu knihy, ale na tomto místě je autor umělecky potřísnil cákanci barvy bordó.


Už úvod, o kterém jsem se již malinko zmínila, nastiňuje, že v žádném případě nepůjde o seriozní, nudné čtení. Autor v něm vysvětluje, že při tvorbě knihy ho neustále napadaly další a další informace, které by chtěl čtenářům sdělit, takže vedle klasického textu vysázeného klasickým písmem se dočkáme přídavků psaných rukou nebo na stroji, které jsou i barevně (modře) odlišené. Ve výsledku vše působí harmonicky a nerušivě. Spíše naopak.


Kniha se dělí na patnáct kapitol a přidané závěrečné titulky (opravdu se tak uvedená kapitola jmenuje). Tvůrce v sobě prostě nemůže potlačit šprýmaře a filmaře. Každá kapitola je uvozena nadpisem – koláží s písmeny a velkým, barevně odlišeným prvním písmenem. Občas se objeví i obrázek po stranách textu. Gilliam se přiznaně inspiroval iluminací středověkých kodexů.


Čtenářům přibližuje svou rodinu, projdeme s ním dospívání i první krůčky co by ilustrátora a přes spolupráci s Monty Pythony se dostaneme až k jeho samostatným režiím a současnosti.  Velkou předností knihy jsou fotografie rodinné, školní a pracovní, ale hlavně kopie různých autorových ilustrací, výstřižků nebo listin soukromé podoby (vysvědčení apod.), které Gilliam doplňuje svými ironickými poznámkami.


Velmi dobrou práci odvedla nejen překladatelka, jejíž překlad se skvěle čte, ale vlastně celá redakce nakladatelství. Neobjevila jsem totiž v knize ani jednu chybu redakčního či technického rázu, přestože typograficky se jedná o výjimečnou a technicky náročnou knihu, kdy autor přichystal několik druhů písem, včetně barevnosti a různých jiných grafických libůstek.


Knihu mohu s dobrým svědomím doporučit jako skvělou četbu pro zájemce o kulturu a jako nutnou povinnost vlastnit milovníkům Monty Pythonů.

Ti, kteří se už nemohou dočkat, až si knihu koupí, si mohou zatím listovat ukázkou: https://issuu.com/nakladatelstvijota/docs/giliameska

gilliameska

Gilliameska
Podtitul: Před-posmrtné memoáry
Autor: Terry Gilliam a Ben Thompson
Překlad: Simoneta Dembická
Odpovědná redaktorka: Kateřina Havelková Štěpančíková
Žánr: autobiografie
Nakladatelství: JOTA, s. r. o.
Rok: 2017
Vydání: 1.
ISBN: 978-80-7565-005-4
Počet stran: 304
Vazba: vázané
Cena: 598 Kč
Hodnocení: 100 %


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Jan Kaláb: „Na trojrozměrném graffiti i na sochách vůbec je nejdůležitější, aby byly pohledové ze všech stran. Jinými slovy, aby nevypadaly dobře jen z jednoho úhlu.“

jan kalab 200Přinášíme vám rozhovor s magistrem umění Janem Kalábem, kterého můžete znát také pod přezdívkami Splesh, Point či Cakes. Věnuje se graffiti, street artu a také velkoplošným obrazům ve městech. Taková díla můžete vidět napříkl...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Nový případ Patrika Hedströma

camilla lackberg elsyino tajemstviDetektivky švédských autorů dobývají český knižní trh. Spustila se doslova lavina. Čím lákají autoři ze severu Evropy své čtenáře, v čem se jejich případy odlišují od amerických a anglických krimi ...


Literatura

Sirotčinec slečny Peregrinové: Podivné město – pokračování podivuhodného dobrodružství

Sirotcinec Podivne mesto200První díl (Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti), kterým se Ransom Riggs dostal na žebříčky bestsellerů byl jednoznačně něčím zcela výjimečným. Použitím dobových fotografií vnesl do příběhu nenapodobitel...

Divadlo

Divadelní hra „Spoutaný trávou“ zve děti i dospělé na originální loutky i stínohru

Spoutany travou 200Vyprávění nahého mnicha, císaře, generála a slona o životě, smrti i drobném hmyzu. Divadelní odpočinutí od světového chaosu s křehkými kovovými loutkami, zvuky a stíny. Již toto úvodní motto nastiňuje charakter divadelní hry „Spout...

Film

Jak se měnila typografie filmových titulků

Málokdy si to plně uvědotitulky 200mujeme, ale téměř každý film - nejen český - začíná nějak řešenými úvodními titulky (nejedná se tedy o podtitulky provázející zahraniční filmy, ponechané v původním znění). Díky úvodním nápisům se dovíme, jak se film nazýv...