Dospívání vůbec není jednoduché. Plácali jsme se v něm my, tápou naše děti. Tolik bychom jim chtěli pomoci, jenže spoustu záležitostí sdělit nemůžeme, někdy neumíme, jindy nám není nasloucháno. Odjakživa se lidé učí tím, že zkouší jak na to. Když se věc povede – skvěle, dobrá práce! Když jsme na opačné straně svého snažení – vlastně taky dobře. Víckrát (snad) tu chybu přece neuděláme.
Za dobrem a laskavostí
Adam Blahosz potřebuje prozradit své dceři vše, co by jí mohlo usnadnit cestu. Vnímá vše kolem ní, zná nástrahy, jimž je třeba se vyhnout, proto ukazuje, jak to měl kdysi on sám. Jak se snažil vyznat v sobě, v okolí, co mu bránilo v cestě přímé. Teď dobře pozoruje, že ta malá, co bude v jeho očích holčičkou po celý život, se pomalu rozkoukává a otrkává.
Pozemský svět vůbec není snadný a čím víc člověk ví, tím je to složitější. Táta je ale jistota, táta ví, jenže mnohdy se něco slyšet nechce. Každého totiž trápí otázka: Co když?
Ano, dospívání je dřina. Autor to ví. Laskavýma očima sleduje dceru a lehce vypráví. Jeho glosy mapují svět, ukazují klady i zápory, přitom je však pořád táta, který chce stále držet svou holčičku za ruku. Ví, že ji musí pustit, možná hned, možná časem, ona to potřebuje, aby se osamostatnila. Jenže to nejde snadno. Proto ony příběhy plné něhy, lásky a porozumění, proto to niterné rozprávění, odhalování vlastních tajných míst. Výsledkem je průvodce pozemskou krajinou, v níž se dozajista najde jak dcera, tak autor sám.
Na stejné vlně
Zpověď Jsem to já – a jsi to ty hladí po duši, čte se lehce, přitom buší v myšlenkách do všech kliček mozkových závitů. Těch několik stránek se dá přečíst za malou chvilku. Jenže to úplně nejde, protože Blahoszova slova rezonují v hlavě a pojí se s vlastními myšlenkami, návody, polemikami čtenáře. Ne se vším totiž budeme chtít souhlasit, ale nakonec zjistíme, že jsme s panem autorem na stejné vlně. Možná jen nechceme přiznat, že jsme na dané věci nepřišli docela sami. Podobně na tom budou i všechny dcery v kraji, o synech nemluvě.
A ještě jedno veliké plus kniha má – je krásné vzhledem. Ač měkká vazba s klopami může čtenáři přijít laciná, tahle se nese téměř ve vázaném duchu. Výtečný ilustrační doprovod Jiřího Dravce Syrovátky dokresluje text, jenž povyšuje výš vstřícná, vzdušná grafická úprava Kristýny Tučkové. Až budete potřebovat pěkný a nekonvenční dárek, víte už, kam sáhnout.
Název: Jsem to já – a jsi to ty
Autor: Adam Blahosz
Ilustrace: Jiří Dravec Syrovátka
Žánr: průvodce dospíváním
Nakladatelství: Jonathan Livingston
Rok vydání: 2022
Počet stran: 92
Hodnocení: 99 %
Zdroj foto: nakladatelství
Odkaz na web: www.jonathanlivingston.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Vymyslela jsem si fiktivního redaktora, který mi položil pár otázek, jejichž cílem je prozradit o mně pár informací. Jmenuje se Alfréd Lebeda a je to děsný pohodář. Během našeho rozhovoru kouří doutník, popíjí fair...
Na zvířata bylo doposud nahlíženo z pohledu lidí když byla považována za potravu, za zdroj fyzické výpomoci, případně za domácí mazlíčky. Už v Bibli nacházíme pokyn, aby lidé panovali nad mořskými rybami a nad nebeským ptact...
Opäť je tu čas keď si "odovzdávali štafetu starý a nový rok" a tak k slovu prichádzajú na celý mesiac, na prelome rokov, obľúbení papieroví poslovia našich prianí a želaní - toho najlepšieho v novom roku - v rodinnom kruhu...
Jeden z nejznámějších českých herců všech věkových generací, Rudolf Jelínek, má za sebou neskutečnou filmovou a divadelní kariéru, bohaté zkušenosti s dabingem a lidé ho na ulici spíše než jménem oslovují jako majora Jiřího Hradce...
Zatímco ani ne před půl rokem měl v kinech premiéru film Nepela režiséra Gregora Valentoviče, v první polovině dubna byl uveden další celovečerní snímek o Ondrejovi Nepelovi. Jmenuje Šampión a i když se zabývá kariérou kdysi fenomenálního krasobruslař...