Detektivky Agathy Christie patří k mým oblíbeným. Neteče v nich až tolik krve, nemusím dumat nad odbornými rozhovory forenzních vědců, dostávám jako čtenář všechna potřebná fakta, která zná i detektiv, takže si mohu skládat mozaiku případu spolu s ním, zapojit se do vyšetřování a někdy uspět… Takové přesně jsou případy této autorky – přemýšlivé.
Sittafordská záhada k nim bezesporu patří. Vraždu kapitána Trevelyana, vyšetřuje inspektor Narracott souběžně se snoubenkou jednoho z obviněných synovců zavražděného – Emily Trefusisovou. Případ vypadá zpočátku jednoznačně: Trevelyanův synovec nutně potřebuje peníze a nečekaně navštěvuje strýčka v Exhamptonu, který zde tuto zimu bydlí, protože své sídlo pronajal matce a dceři Willetovým, v den, kdy jej jeho přítel major Burnaby nalezne mrtvého. Proto je záhy obviněn a uvězněn. Jenže Emily nevěří, že by její budoucí manžel byl něčeho takového schopen. Protože jde o ráznou mladou dámu, vypraví se do kapitánova domu v Exhamptonu a posléze do Sittafordu, malé osady, v níž žije jen několik obyvatel, aby zjistila, co se v onen večer, v němž vypukla sněhová vánice, která odřízla Sittaford od světa, při spiritistické seanci vlastně stalo. Postupně s ní a novinářem Enderbym poznáme spoustu zajímavých postaviček, o každé se něco dovídáme, skládáme detaily a nakonec se dobereme k pravému vrahovi, jehož motiv byl sice naznačen zkraje knihy, ale pro jeho malichernost jsme ho všichni (čtenáři i vyšetřující) nezaznamenali.
Jednoduchá zápletka, výtečně vypracované charaktery postav, mnoho nejasností a vedlejších motivů. V podstatě by kapitána mohli zavraždit všichni příbuzní. Vše víc a víc zatemňují podivné zájmy dalších obyvatel osady. Z velkého bludiště Emily i inspektor, každý svou trasou, dospějí spolu s námi k cíli. Vražda je objasněna. Některé nakousnuté záhady si však musí čtenář domýšlet sám, indicií má dostatek a jistě dospěje tam, kam jej chtěla autorka dovést.
Od prvního vydání detektivky uplynulo osmdesát let. Přesto nezestárla a její příběh oslovuje další a další čtenáře. Nedivím se. Bravurně napsaný text vás pobízí pokračovat bez přestávky ke konci a nutí přemýšlet a dedukovat spolu s hrdiny. Pro knihu bych zvolila slovo pohodová, i když jde o detektivku. Vedle krváků tak totiž vyznívá. A kupodivu vám potoky krve a zprávy z patologie v žádném případě nechybějí.
Název: Sittafordská záhada
Autor: Agatha Christie
Překlad: Jan Zábrana
Vydal: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub
Zdroj foto: Knižní klub a Bookfan
| < Předchozí | Další > |
|---|
Před nedávnem jsem se úplně náhodou seznámila se společností GIVT.cz. Ostatně, s přibývajícím věkem se mi potvrzuje, že nic se nestane náhodou a že různé skutečnosti mi zkříží cestu právě v tom okamžiku, kdy je jich zapotřebí.
Povídky z edice Listen mám moc ráda. Už jsem jich četla hodně, ať už šlo o knížky Zamilované povídky, V bílém plášti nebo třeba I minuta bez tebe je dlouhá. Tentokrát si v knížce nazvané O lidech a psech můžete přečíst povídky našich předních českých autorů, které při...
Černobílé fotografie známých osobností z umělecké branže představí od 19. června do 9. srpna v Galerii VIC v Kojetíně Robert Rohál. Autor, který léta pracoval jako novinář, vystaví snímky reportážně laděné či lehce stylizované. Fotografie...
S herci se setkáváme všude, na divadle, v kinech i při pohledu na televizi. Někdy nás uchvátí bezprostředností i uvěřitelností své práce, jindy jen kroutíme hlavou, neschopni přijmout nabídnutý produkt. Někdy se kolem herectví vytváří převtěl...
Již podruhé mohou milovníci pohádek odhalovat Tajemství staré bambitky. Hlavní herci zůstávají, přidávají se i noví. Bude to přesto stačit na úspěch nebo populární pistoli brzy zahalí prach zapomnění?
