Detektivky Agathy Christie patří k mým oblíbeným. Neteče v nich až tolik krve, nemusím dumat nad odbornými rozhovory forenzních vědců, dostávám jako čtenář všechna potřebná fakta, která zná i detektiv, takže si mohu skládat mozaiku případu spolu s ním, zapojit se do vyšetřování a někdy uspět… Takové přesně jsou případy této autorky – přemýšlivé.
Sittafordská záhada k nim bezesporu patří. Vraždu kapitána Trevelyana, vyšetřuje inspektor Narracott souběžně se snoubenkou jednoho z obviněných synovců zavražděného – Emily Trefusisovou. Případ vypadá zpočátku jednoznačně: Trevelyanův synovec nutně potřebuje peníze a nečekaně navštěvuje strýčka v Exhamptonu, který zde tuto zimu bydlí, protože své sídlo pronajal matce a dceři Willetovým, v den, kdy jej jeho přítel major Burnaby nalezne mrtvého. Proto je záhy obviněn a uvězněn. Jenže Emily nevěří, že by její budoucí manžel byl něčeho takového schopen. Protože jde o ráznou mladou dámu, vypraví se do kapitánova domu v Exhamptonu a posléze do Sittafordu, malé osady, v níž žije jen několik obyvatel, aby zjistila, co se v onen večer, v němž vypukla sněhová vánice, která odřízla Sittaford od světa, při spiritistické seanci vlastně stalo. Postupně s ní a novinářem Enderbym poznáme spoustu zajímavých postaviček, o každé se něco dovídáme, skládáme detaily a nakonec se dobereme k pravému vrahovi, jehož motiv byl sice naznačen zkraje knihy, ale pro jeho malichernost jsme ho všichni (čtenáři i vyšetřující) nezaznamenali.
Jednoduchá zápletka, výtečně vypracované charaktery postav, mnoho nejasností a vedlejších motivů. V podstatě by kapitána mohli zavraždit všichni příbuzní. Vše víc a víc zatemňují podivné zájmy dalších obyvatel osady. Z velkého bludiště Emily i inspektor, každý svou trasou, dospějí spolu s námi k cíli. Vražda je objasněna. Některé nakousnuté záhady si však musí čtenář domýšlet sám, indicií má dostatek a jistě dospěje tam, kam jej chtěla autorka dovést.
Od prvního vydání detektivky uplynulo osmdesát let. Přesto nezestárla a její příběh oslovuje další a další čtenáře. Nedivím se. Bravurně napsaný text vás pobízí pokračovat bez přestávky ke konci a nutí přemýšlet a dedukovat spolu s hrdiny. Pro knihu bych zvolila slovo pohodová, i když jde o detektivku. Vedle krváků tak totiž vyznívá. A kupodivu vám potoky krve a zprávy z patologie v žádném případě nechybějí.
Název: Sittafordská záhada
Autor: Agatha Christie
Překlad: Jan Zábrana
Vydal: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub
Zdroj foto: Knižní klub a Bookfan
| < Předchozí | Další > |
|---|
Od malička mám rád knihy, knihkupectví a také knihovny, hlavně tu naši holešovskou Ale pravda je, že mám i jednu oblíbenou v Praze, kam rád tu a tam zajdu. Je to Knihovna na Vinohradech a líbí se mi tam z mnoha důvodů. Jednak je to velmi útulné prostř...
Touhy, to je teprve třetí kniha slovenské spisovatelky Táni Keleové-Vasilkové, která však v češtině vychází až nyní. Oproti ostatním jejím knihám má o něco víc stránek, ale nudit se u ní nebudete.
Současná ekonomická situace, potažmo i kulturní založení obyvatel, není rozhodně příznivou dobou pro instituce věnující se umění. Zejména pak pro divadla, která jsou speciálním odvětvím. Není to film, jejich návštěva není rozhodnutí z minuty na minutu. Chce to p...
George Clooney si za několik desetiletí, během nichž v Hollywoodu působí, již neotřesitelně získal pravý status hvězdy té nejvyšší svítivosti. Kromě vytouženého Oscara začal před deseti lety naplňovat své režijní amb...