Bez televize si sotva dokážeme představit svůj život. Obrázky, které se z ní nepřetržitě linou, ovlivňují, ba určují naše vnímání okolního světa. Někteří badatelé dokonce tvrdí, že ve skutečnosti nezažíváme realitu vůbec, kromě té, jež je dána kódy televize a jiných médií. O tom všem pojednává Kniha o televizi, kterou sepsal Jeremy Orlebar. Její čtvrté vydání se stalo základem českého překladu, který pořídila Helena Bendová.
Velkou předností knihy je její přehlednost: rozčleněna do 23 kapitol postupně probírá klíčové jevy, které postihují celé fungování televize - od zamyšlení nad tím, jaká je dnešní televize a jaký je úkol vysílání veřejné služby, přes vnitřní strukturu a vnímání televizních pořadů diváky až k výrobním procesům, k práci v televizním studiu. Každou kapitolu též provází seznam odborné literatury, převážně ovšem anglické a u nás sotva sehnatelné.
I tento vypravěčský princip prozrazuje, že Kniha o filmu aspiruje na učebnicový rozměr, kdy skrze teoretizující rozmýšlení spěje jak k jasně, zřetelně formulovaným konkrétním poznatkům, tak k jejich stručnému shrnutí do jedné věty pod hlavičkou hesla Zapamatujte si. K některým kapitolám jsou připojeny rozbory jednotlivých pořadů, osobností či profesí. Oceníme rovněž, že snadné pochopitelnosti přispívá i přehledná, terminologicky i výrazově přesná čeština překladatelčina.
Určitě zajímavé jsou postřehy o způsobech komunikace televizních (hraných) pořadů s jejich publikem, autor se zabývá uspořádáním typických seriálových produktů, jmenovitě těch z nemocničního prostředí a obecně pak nekonečných sitcomů. I když takové pořady mohou také zprostředkovávat obraz světa, navzdory naprosté a často primitivní smyšlenosti vnímatelný více či méně jako reálný, jedinečnost televize se opírá hlavně o programy navozující zdání dokumentárně zachycené reality. Málokdo si uvědomuje, že "autenticita" funguje jinak, jak se dočteme pod hlavičkou Zapamatujte si: "Realismus se už nenachází uvnitř televizního obrazu, ale uvažuje se o něm spíše jako o konstrukci vznikající mezi tvůrcem pořadu, zobrazovaným subjektem a publikem." (s.85) Zvlášť patrné je to u reality show, ale také u hudebních pořadů nebo sportovních přenosů.
Zajímavé je rozčlenění jednotlivých typů dokumentu: i z českého vysílání známe observační ("sledovací") dokumenty postavené na výpovědích a skutcích účinkujících osob, snadno si představíme i hraný dokument (případně žánrově sporné docudrama), patří sem rovněž moderovaný dokument (najmě cestopisný), přidat lze hudební dokumenty. Jeden typ ovšem u nás málokdy spatříme, a to dokument autorský, který nepředkládá "objektivní" pohled, ale naopak buduje svébytné autorské stanovisko, mnohdy zaujaté a prosazující jednoznačný výklad. V americkém kontextu je to třeba Michael Moore, v tuzemském bychom hledali asi obtížněji, snad lze uvažovat o Vítu Klusákovi a Filipu Remundovi (proslavení zejména Českým snem).
Důležitá je kapitola o televizních zprávách: hned na počátku se dozvíme, že i v tomto zdánlivě neutrálním pořadu má výběr zpráv a forma, jakou jsou zobrazovány, zjevně politické účinky ve smyslu ideologické dikce. Zapamatujte si: „Televizní zprávy zároveň formují i reflektují dominantní všeobecné předpoklady o tom, co je důležité, jelikož zprávy jsou už z definice tvořeny tím, co je považováno za podstatné.“ (s.112) Jinak řečeno: televize vytváří iluzi důležitosti už tím, že se něčemu jako důležitému věnuje. To znamená, že i zcela okrajová záležitost se může stát zásadní, je-li tak v televizi označena a získá-li tomu odpovídající prostor.
Poslední kapitoly se věnují praktické tvorbě pořadů - od psaní scénáře přes realizaci až k postprodukčnímu dokončení. Vysvětlují, co obnášejí jednotlivé profese, které se podílejí na vzniku televizního pořadu, i když pro některé obtížně hledáme český termín i vymezení (například "runner" označený za "pomocníka"). K lepšímu pochopení textu napomůže též připojený slovníček vybraných speciálních výrazů, k optimální orientaci napomůže rejstřík, slučující předmětná i jmenná hesla. A konečně: odbornou redakci knihy - potažmo revizi překladu - zajišťovala Jitka Saturková z České televize.
Kniha o televizi
Autor: Jeremy Orlebar
Přeložila Helena Bendová, odborná redakce Jitka Saturková.
Vydalo Nakladatelství Akademie múzických umění, Praha 2012, 228 stran.
Hodnocení: 100%
Zdroj foto: Nakladatelství AMU, tservis.com, ceskatelevize.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
„Kdyby mi někdo před pár lety vylíčil, kam všude se s fotoaparátem podívám, že budu kvůli focení vstávat před svítáním a dobrovolně vláčet batoh plný objektivů, vysměju se mu. Proč podstupovat takové nepohodlí, když je tolik jiných, kteří mi krásy světa zpros....jpg)
Knížka Milana Valenty s ilustracemi Ivana Mračka Půďáci ze staré školy vyšla již na podzim loňského roku. Ale bylo by škoda, si jí nevšimnout. Především je krásně vybavená. Nakladatelství Práh ...
Růžové pusinky na obálce Něžné písně? Och ne, nečekejte žádnou sladkost ke kafi. Naopak, přistrčte si k této knize něco pořádně ostřejšího, protože hned od první věty vás autorka doslova ŠOKUJE! Bez nadsázky lze říci, že co berete do ruky jako příslib roman...
Další fáze rekonstrukce budovy Janáčkova divadla je ukončena. Kolik se ozývalo škarohlídů, že se to k výročí sta let republiky nepodaří. Avšak 17.11. byl zahájen Mezinárodní hudební festival, věnovaný dílu Leoše Janáčka, právě operou, která zazněla ...
U počátku filmu Atlas mraků stála mnohovrstevná kniha Davida Mitchella, která nyní vyšla také u nás, dokonce již ve druhém vydání. Film stejně jako kniha souběžně splétá celkem šest příběhů, časově i...