Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Pražské knihkupectví kavárny Krásný ztráty v Náprstkově ulici 10 bylo 4. prosince 2012 dějištěm křtu supernové knihy „Aleje – krása ohroženého světa“ za osobní účasti obou autorů botanika a popularizátora vědy RNDr. Václava Větvičky a spisovatelky PhDr. Marie Hruškové.

Křtu kromě novinářů byl přítomen i programový ředitel divize knihy Mgr. Antonín Kočí, který uvedl, že okamžitě, když začali jsme hromadně aleje kácet, pojali úmysl vydat o tomto nešvaru knihu, protože to je podle něj jediný způsob, jak otevřeme lidem oči, jak přinutíme lidi, aby se zamysleli nad tím, co ztrácíme. Protože smrtelné nehody nemají na svědomí nevinné stromy, které podél silnic stojí, ale my - nezodpovědní řidiči. Ale to si nějak moc nechceme vůbec připustit. A Kočí pak vyslovil i radost, že krásná kniha o alejích konečně za pomoci renomovaných autorů a ve spolupráci se sdružením Arnika spatřila světlo světa, protože on sám má stromy rád.

Krajina bez alejí je jako obraz bez rámu

Jak nám sdělila spisovatelka Marie Hrušková, autorka předešlé knihy „Příběhy památných stromů Čech a Moravy“, chtějí tou knihou předat lidem poselství. Protože se však musí starat o svou 96letou maminku, nemohla vyhovět sdružení Arnice v tom, aby objížděla celou republiku. A jak nám sdělil pan Větvička, v současné době lenní pán na zámku Štiřín, vydali ještě knihu o stromech určenou pro školáky, aby jim přiblížili, co starý strom pro krajinu znamená. V současné době platí např. norma, aby strom byl vysázen deset metrů od dálnice a silnice I. třídy. A za doby Karla IV? Jak to bylo, stromy se začaly vysazovat na cesty, které se měnily v silnice, a také byla stanovena vzdálenost stromů od vozovky, zejména aby se za nimi neskrývali lapkové. Pan Větvička se rovněž zmínil, že bohužel velmi agresivní vztah ke stromům měli u nás i nacisté. V 70. letech 20. století jsme aleje považovali za hlavní prvky komponované krajiny, a také se o ně pečovalo. A pokud jde o kácení stromů, je alej v krajině artefaktem, který je spojen i s památkami, a který by se neměl více než z 50 % odstraňovat, protože na novou vzrostlou alej si všichni počkáme 200 až 300 let! Jak ještě na závěr besedy uvedl, povedlo se třeba zachránit před vykácením kaštanové aleje kolem pražského Belvederu. Pak na závěr jsme si připili všichni skleničkou šampaňského na úspěšný start nové knihy.

A já bych dodala, že v těchto měsících jako Praha 10 jako první pražská čtvrť získala sedmý titul Město stromů.

Anketa „Alej roku 2012“

V letošním ročníku ankety „Alej roku 2012“ 16. prosince 2012 zvítězila Rybářská alej v Přerově. V internetovém klání zvítězila mezi 71 nominovanými stromořadími z Čech, Moravy i Slezska, kdy získala 12,3 % hlasů. První diplom převzal Adin Vyhlídka, který alej nominoval, druhý pak vedoucí odboru stavebního úřadu a životního prostředí přerovského magistrátu RNDr. Pavel Juliš. Za přerovskou alejí na druhém místě skončila Alej na Práchovně v Rokycanech, místo třetí obsadila Královská alej u Poličky. Celkem pro některou z alejí hlasovalo 5 494 lidí.

"V posledních letech probíhaly pokusy o odstranění všech stromů v Rybářské aleji. Důvodem bylo tvrzení pracovníků Povodí Moravy, že kořeny stromů narušují pevnost nábřeží. Většina obyvatel se ale postavila proti vykácení této asi 1700 metrů dlouhé aleje, která slouží jako místo procházek a odpočinku od počátku minulého století," přibližuje důvody nominace Adin Vyhlídka z Přerova.

Ve fotografické části soutěže, kde porota vybírá nejpůsobivější fotky a oceňuje jejich autory, zvítězila fotografie Lipová aleje u Kostelce, Ladislava Dvořáka, druhá je Valdštejnská lipová alej přihlášená Ivou Brožovou, na místě třetím pak skončila Jasanová alej pod Rokytnem, kterou vyfotila Helena Zelená Křížová.
Gratulujeme!

Ocenění iniciativy Arniky

Sdružení Arnika sleduje ohrožení alejí již několik let. Iniciovala vznik petice „Zachraňme stromy“, která požaduje lepší zákonnou ochranu alejí a stromů v krajině i ve městech. Petici podpořilo více než 30 tisíc lidí. Podařilo se tak prosadit novelu zákona a zrušit výjimku, která umožňovala správcům cest kácet stromy u silnic bez povolení. Arnika také vytvořila první celostátní statistiku a upozornila, že během posledních několika let u silnic v České republice zmizelo více než 100 tisíc stromů. Ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci vytvořilo ekologické sdružení první krajskou databázi alejí, která má i podobu turistické mapy. Díky desítkám dobrovolníků také opatřila reflexními pruhy stovky stromů v několika alejích pro zvýšení bezpečnosti řidičů.

Lidé, kteří ještě nemají svou oblíbenou alej, se mohou k výletům inspirovat v mapách a letácích Arniky: Významné a památné aleje Olomouckého kraje, Významné stromy středních Čech a Prahy, Aleje Zlínska - dědictví naší krajiny, Aleje Olomoucka - dědictví naší krajiny a Aleje Vysočiny - dědictví naší krajiny.

"Iniciativa Arniky, která oceňuje nejkrásnější stromořadí, přináší a obohacuje naše vnímání prostředí, ve kterém žijeme a které bychom měli chránit. Stromy alejí jsou milníky cesty. Dodávají pocit jistoty nejen proto, že jsou krásnou kulisou. Stávají se námi a my jimi. Po staletí byly součástí našich životů a stojí za to udělat vše pro to, aby zůstaly i do budoucna,“ řekla zástupkyně ombudsmana a bývalá senátorka za přerovský volební obvod RNDr. Jitka Seitlová..

"Většinou je možné nalézt i jiné řešení, než je kácení zdravých stromů," řekl vedoucí kampaně „Zachraňme stromy!“ sdružení Arnika, jejíž je anketa součástí, Martin Skalský.

Pár slov o knize „Aleje: Krása ohroženého světa“

Aleje… jsou v naší zemi tak samozřejmé – ani si nedokážeme představit, že by mohly nebýt, ani bychom se s tím možná ani nesmířili. Protože aleje stromů lemují naše cesty již více než 300 let. V roce 1832 kupříkladu evidovaly české země celkem 544 014 stromů v alejích. V posledních letech ovšem musejí čelit těžkému protivníkovi - kdy orgány místních samospráv v alejích vidí příčinu těžkých úrazů při dopravních nehodách, a proto se snaží co nejvíce stromů podél silnic vykácet. Ale musíme si uvědomit, že i když vysázíme stromy nové, tak vyrostou do své mohutnosti až za několik desítek let, pokud vůbec přežijí současné stále zhoršující životní prostředí. Autoři knihy velmi citlivým a poutavým způsobem popisují, co stromy u cesty znamenají, jak vůbec vzniklo toto spojení a které druhy alejí známe. Docela věřím, že mnozí z nás, když právě nějakou alejí putujeme, vůbec o aleji nic nevíme, nic o její historii o druhu stromů …mnohdy prostě zhola nic…a to je škoda…Vybrali jsme jako maličkou ukázku úryvek o alejích lidických …

Lidické aleje - Václav Větvička… “při její výstavbě byly jako alejové stromy použity ořešáky královské, Juglans regia. Nevím, proč byly zvoleny právě ořešáky. Snad pro tu pevnost skořápky, která mi připomíná všechny Pevné a Nezdolné, včetně těch lidických. Ať tak či jinak, je to alej mimořádná jak co do délky, tak i množství stromů. Napočítal jsem jich 276, ale myslím, že jsem počítal jen po jedné straně. …“

Unikátní fotografie alejí dokumentují současný stav tohoto krajinného fenoménu, který bohužel na mnoha místech bude brzy minulostí. Autoři ale také uvádějí příklady zachování některých alejí.

Závěrečná kapitola popisuje úsilí sdružení Arnika zachránit české a moravské aleje.

Na konci knihy najdeme i místopisný seznam od A do Ž (od Anniny cesty až po Źleby), kde podle místa aleje si najdeme stránku, kde se o ní dozvíme více.

Aleje: Krása ohroženého světa
Text: Marie Hrušková, Václav Větvička a kol. - 2012
Foto: Marie Holečková a kol. - 2012
Redakce a korektury: Otilie Grezlová
Odpovědný redaktor: Antonín Kočí
Technická redaktorka: Jana Bromová
Obálka: Radek Nahodil
Počet stran: 183
Nakladatelství: Mladá fronta, a. s.
Hodnocení: 100 %

Zdroj foto: Mladá fronta