Kultura21.cz

V jednom rybníce, o který se staral, velmi dobře je nutné podotknout, dlouhá léta vodník Jaromír, co psal básně a byl duše poetická, nastala katastrofa. Hned po oslavě svých pětistých narozenin totiž Jaromír sebral svoje saky paky a odešel na odpočinek. Ať si prý rybník U Zeleného tajtrdlíka poradí, jak dovede. No a obyvatelé této vodní plochy se snažili, jak nejvíc mohli. Jenže neměli správce, tak dosáhli naprostého chaosu. Nic se nestíhalo, všechno se odkládalo na pak, každý dělal jen to, co se mu chtělo, tudíž většinou nic, proto se „…mocní vládci sladkovodní říše rozzlobili, vyškrtli rybník U Zeleného tajtrdlíka se Stříbropěnného seznamu chráněných vodních ploch a tím také přestali nad tímto rybníkem držet svoji ochrannou ruku, ploutev anebo kdo co měl.“ (strana 13)

Naštěstí tu bydlela i ryba, co byla jiná, než ostatní. Tahle ryba je mé osobě velmi sympatická. Ona totiž nosí brýle, nejradši čte, co si přečte, to si zapíše do notesu, taky ráda vaří a tvoří nové recepty. Je mi veskrze podobná. A musíme přiznat, že nerada plave, proto jí narostly nohy a ona, když někam míří, tak místo plavání volí raději chůzi po dně.

Pokud chcete vědět, o jaké rybě právě teď píši, tak jde o záhadný rybí druh, který objevila Magdalena Wagnerová a trefně pojmenovala Ryba Chyba. Tahle ryba vzala rozum do hrsti a vypravila se zachránit svůj rybník. Čekala ji dlouhá pouť. Musela obejít dvanáct členů Zeleného sněmu a uprosit je, aby se podepsali pod petici, díky které se její rybník vrátí zpátky na tu ukrutně důležitou listinu. Magdalena Wagnerová její kalvárii sledovala a všechno podrobně sepsala v knize, která se jmenuje stejně jako ta ryba-neryba.

Pokud otevřete knihu, která je celá vyvedená trochu do zelena, a začtete se, tak se a/ budete bavit a za b/ budete mít pořád hlad. Ono se tam totiž hodně vaří a taky dost jí. Současně se budete bavit veselými ilustracemi Zdeňka Netopila – a je jich tam požehnaně.

Ryba Chyba tedy dvanáct měsíců putovala od člena ke členovi a uplácela je chutnými pokrmy. Ani jeden z členů neodolal, všichni si nejdřív pochutnali a pak podepsali petici. Ryba si recepty pilně zaznamenávala do notesu a trošku se jí zaselo v hlavě semínko pozdějšího plánu – vydat kuchařku. Abych nezapomněla – na dlouhé pouti potkala také karase Karase, rybu svého srdce…

Magdalena Wagnerová píše knihy pro děti i dospělé. (Zdá se, že dětské příběhy vítězí.) Drží se při psaní zásady, že dětští čtenáři jsou stejní jako ti odrostlejší. Proto v jejích textech nenajdeme žádné šišlání, patlání, lichocení, vnucování se dětskému čtenáři líbivými až podbízivými náměty, žádná laciná témata a vyumělkovaná prostředí. Všechny její knihy srší situačním humorem, veselou nadsázkou, jiskří vtipnými obraty. Přitom nikdy nikde nechybí důležité sdělení, že nic není zadarmo a nic se nemá podceňovat, že se člověk (i malý) nemusí bát, jít si za svým cílem a cestou oslovit i nějaké ty potentáty, když to je potřeba.

„Hledám Strašáka Ropušáka, ctihodného člena Zeleného sněmu, a ráda bych ho požádala…,“ řekla Ryba Chyba, ale Strašák Ropušák, jí skočil do řeči.
„Žádné peníze vám nedám!“
„Žádné peníze nechci,“ usmála se Ryba Chyba a pokračovala, „mně postačí jenom váš podpis.“
Vzápětí se ozvala rána, až se suché rákosí rozšustilo, jako kdyby se přihnal hurikán. To bylo od toho, jak Strašákovi Ropušákovi spadl kámen ze srdce, že po něm tahle podivná ryba nechce peníze.(strana 89)

S Rybou Chybou mi bylo dobře. Je moudrá, vtipná a umí se poprat o své, dokud nedodělá, co si zamanula, pouť nekončí. Ale ještě na jeden aspekt knihy jsem skoro zapomněla. Je to nejen dobrodružný příběh o záchraně zanedbaného rybníka, ale také velmi zajímavá kuchařka. Dvanáct receptů, podle kterých dokáže laskominu zhotovit snad každý školák. Kniha by se tak dala doporučit jako doplňková učebnice pro hodiny vaření na základních školách. Žáci se pobaví příběhem a ještě u toho uvaří zajímavé pokrmy – například: vodní kaši nazeleno; jablka poznání; polévku „Co rybník dal“; buřty zbloudilého okouna; tousty podle strýce Jacka…

Kniha byla nominována na ocenění Zlatá stuha za Beletrii pro mládež roku 2012. Zda uspěje a nominaci přetaví v cenu, si musíme ještě počkat do konce letošního května. Já osobně jí budu držet palce vší „rybí“ silou.

Magdalena Wagnerová, narozena roku 1960 v Praze. Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU, pracuje jako redaktorka. Napsala na dvě desítky autorských pohádek pro děti, dále publikovala romány Papíří (2005) a Krajina nedělní (2010). V jejím pohádkovém světě je klíčovým živlem voda: „Voda je věčně v pohybu, je živá,“ říká. „Je dramatická a zajímavá jako taková, nemusíte s ní vůbec nic dělat. Kromě toho je velice inspirativní, podněcuje fantazii a milují ji především děti.“ Naposledy vydala tituly: Karel aneb Pohádka o našem deštníku (2006), Záhada č. 28 (2007), Hlupýš (2009) a Krys Veliký (2010).

Magdalena Wagnerová: Ryba Chyba
Ilustrace: Zdeněk Netopil
Hodnocení: 99 %
Vydal Havran, 2012

Zdroj fotografií: se svolením nakladatele nafotila autorka článku, foto M. Wagnerové internet