Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Mám ráda detektivky. Opravdu. Líbí se mi i české krimipříběhy, které někteří čtenáři odmítají. Proto jsem nahlédla do edice Původní česká detektivka nakladatelství Moba a vybrala si dva tituly Veroniky Černucké – Chuť na hřích, což jsou povídky, a Naše heslo APOKALYPSA.

Veronika Černucká lehce píše, slova jí proudí a skotačí po stránkách, děj se odvíjí v kolotavém víru, jak se mi zdá, hodně zamotaně, aby čtenář nevěděl do poslední chvíle, co se vlastně děje. Tedy alespoň tak se mi jevilo pátrání všemocné a přechytralé Tary. Sice trošku nechápu, proč s takovým despektem autorka/její hrdinka odsuzuje české vyšetřovatele k naprosté neschopnosti (dokonce soukromému očku Taře jsou ochotni zaplatit za vyřešení případu), ale budiž. Pravděpodobně se autorka zhlédla v nadutosti Sherlocka Holmese, ostatně to je důvod, proč nikdy nepředčil v mých očích Jane Marplovou. I když musím uznat, že jeho geniální znalosti ho k takovému postoji opravňovaly. Jenže Tara zas tak nadprůměrná není, ona je spíš drzá a nehorázná. Věřte, že tato hrdinka se mou oblíbenkyní nestane.

Je mi to líto, v románu Naše heslo APOKALYPSA se totiž odvíjí celkem zajímavý příběh o záměně identity a snaze o uchování rodu. Neplodná manželka najde manželovi vhodnou matku/dárkyni, inscenuje vlastní autonehodu, dohlédne na svatbu a pak bedlivě sleduje vlastní zájmy doma jako manželova zaměstnankyně, aby bylo vše v pořádku a ku prospěchu plánu. Je zajímavé, že za její postoje vůči „nové paní domu“ ji odsuzuje i její vlastní otec.  Příběh je přelidněn a občas nedotažen. Postavy nemají složitých charakterů: dobrý je dobrý, zlý je zlý, drzý je drzý a hloupý je hloupý. Tara sama vyznívá jako frustrovaná osoba: asi jí něco chybí – manžel, děti, peníze? To si musí domyslet čtenář sám, ale jsem přesvědčena, že její ironizující postoj v pořádku určitě není.

Co se stylu týká, je příběh slušně rozehraný, svižný, s dostatečnou zásobou slov. Tady nemám víceméně výtek, jen tu a tam to škobrtne a nezní česky, ale jsou to jen malé prohřešky v oblasti stavby věty, jde skutečně jen o prkotiny. Trošku se mi nelíbí dělení slov a celkově grafika knihy, ale to je záležitost grafického studia a dohledu redakce, to není na vrub autorky.
V povídkách je Veronika Černucká mnohem přesvědčivější – jako kdyby jí malý prostor pomohl. Brání jí v přehršli odboček od hlavní linie, a tudíž se nemůže zamotat v slepých uličkách příběhu. Všechny povídky v Chuti na hřích mají chuť příjemného večera pod lampou.  Sice bych uvítala, kdyby autorka zůstala v rodné krajině a se svými hrdiny nevyrazila do ciziny, ale jinak celkem obstála. Možná by si příště měla lépe ověřit reálie ze zemí, kam ten který případ posadí. Dnes je to totiž těžké, psát o zemi, kde člověk nezná jemné nuance života a vše odhaduje podle filmů či PR dokumentů, tedy trochu zkresleně. Ale je pravdou, že české reálie do Anglie nepatří.

Veronika Černucká patří k autorům s lehkým ironizujícím pohledem na svět, možná kdyby občas ubrala, nebyla by její hlavní hrdinka tak namyšlená a stala by se příjemnějším partnerkou knižních večerů. A právě ten lehký závan ironie v povídkách, kde nejde se rozepsat do přílišné šíře, působí osvěžujícím dojmem, kdy čtenář odpustí i lehké prohřešky v oblasti znalosti terénu.

Název: Naše heslo APOKALYPSA
Autor: Veronika Černucká
Vydáno: 2013
Stran: 224
Vydalo nakladatelství: Moba
Hodnocení: 60 %

Název: Chuť na hřích
Autor: Veronika Černucká
Vydáno: 2012
Stran: 224
Vydalo nakladatelství: Moba
Hodnocení: 65 %

Zdroj foto: www.mobaknihy.cz