Tento lákavý název nese útlá kniha oceňovaného autora Pavla Brycze a vydalo ji nakladatelství Mladá fronta. Hlavním tématem jsou dle očekávání vztahy, ale nudit byste se neměli.
Hlavním hrdinou vyprávění je Martin Samek, obyčejný muž z ulice. Když jej opustí manželka, vše se obrátí o 360 stupňů a on se začíná řítit do propasti. Potýká se s alkoholem i se svými strašáky a postupně zjišťuje, jak je těžké obstát v běžném životě. Má své starosti a strasti a vy se s ním můžete smát, litovat jej a ve výsledku se neubráníte tomu, že mu budete fandit. A to hodně.
Kniha je kromě kapitol rozdělena na tři části - Peklo, Očistec a Ráj, což je přímým odkazem na Dantovu Božskou komedii. Peklo popisuje opravdu ty nejhorší chvíle, pocity marnosti a beznaděje. Očistec už v sobě skrývá mnohem více naděje, potkáte se tu s neuvěřitelnou životní sílou a vírou. A ráj? To už si každý snadno domyslí. Cesta do ráje je trnitá, ale vše je tak nutné (muselo se to stát) a ve výsledku to do sebe zapadá. Toto rozdělení je také hnací motor, který vás bude popohánět číst dál…
Pavel Brycz má osobitý styl, který je plný rozvitých souvětí a především přirovnání. Mnohdy jako by se zdálo, že touží nahnat znaky a ke každé jednoduchosti se snaží doplnit přidanou hodnotu. Obzvlášť ze začátku mě právě tohle na čtení hodně obtěžovalo, ale posléze jsem se přes to přenesla a naopak oceňovala autorovu hru s jazykem i se čtenářem.
„Pomyslí na doktora Wernische bez nohou a pocítí palčivý stud. Neměl by právě teď tou živou ulicí tančit, protože má nohy, a být šťastný, zamířit s receptem do nejbližší lékárny, aby si vyzvedl pilulky, kterými bude kočírovat svůj mozek, aby nepodrážel tělo, které je zdravé a pořád může dobře sloužit? Nemá ten, který sedí podoben torzu řeckého sochaře, větší právo na zoufalství, a přece ty karty byly rozdány tak, že sporťák s tělem, jež pořád ještě drží, když potřebuje vyjádřit svůj hněv a zvednout ze židle vyžranou krysu s manažerskými způsoby, aby udělala průvan v kanceláři, přichází s duší podobnou jepici u horkého světla lampy, aby poprosil o pomoc, možná poslední?“
Pokud máte chuť na velmi aktuální příběh z ulic dnešní Prahy a chcete se na chvíli vloudit do života jednoho tragikomika, určitě po této knize sáhněte!
Pavel Brycz se narodil 28. července 1968 v Roudnici nad Labem, vystudoval český jazyk a také dramaturgii. Je spisovatelem, básníkem i autorem večerníčků. V roce 1993 vydal knihu povídek Hlava Upanišády a za knihu básní v próze Jsem město (1998) získal Cenu Jiřího Ortena. Státní cenu za literaturu obdržel za románovou epopej Patriarchátu dávno zašlá sláva (2003) a do povědomí se dostal i vtipnou příručkou Tátologie aneb rady pro začínající tatínky, kteří nechtějí brzy skončit. Kromě toho je autorem textů pro hudební skupinu Zdarr.
Název: Muž bez ženy není člověk
Autor: Pavel Brycz
Žánr: beletrie
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2014
Počet stran: 256
Hodnocení: 70 %
( 1 hlas )
| < Předchozí | Další > |
|---|
V sobotu 31. ledna uvede v premiéře Horácké divadlo v Jihlavě hru Tankreda Dorsta Merlin aneb Pustá zem. Zatímco režisérem inscenace je Peter Gábor, dramaturgyní je v tomto případě Barbora ...
Detektivka z roku 1939 je skvostem z jednoduchého důvodu. Deset malých černoušků v novém překladu! Jaká bude? „Do moderního sídla na osamělém ostrově se sjíždí několik hostů. U večeře se dozvídají děsivou pravdu...
Tomáš Řízek od podzimu loňského roku jde od výstavy k výstavě. Řadu míst doma v České republice, kde si jeho ilustrace mohli čtenáři a milovníci ilustrací prohlédnout, obohatilo místo nám vzdálené – Taiwan. Výtvarník pro mís...
Inscenaci Trójanky inspirovanou antickými motivy i skutečnými osudy současných žen uvede 27. května v premiéře Studio pražského Švandova divadla. Novou českou hru Davida Košťáka vyprávějící o třech hrdinkách z města Trója, které kvůli válce ztrati...
