Sci-fi nepatří mezi literární žánry, které často a s nadšením vyhledávám. Přesto jsem po románu Tma z pera Ondřeje Neffa sáhla a nechala se pohltit světem, který je zahalen temnotou.
17. dubna 1998 všechno začalo nebo spíš skončilo. To odpoledne v půlce dubna přestala fungovat elektřina, nastala elektrická smrt, veškeré elektrárny přestaly produkovat elektrickou energii, veškeré baterie a akumulátory vypověděly službu. To, co nejdřív vypadalo jako krátkodobá porucha, je ve skutečnosti dlouhodobého až skoro definitivního rázu. S temnotou, kterou způsobila elektrická smrt, ruku v ruce kráčí i zatemnění mozků a vymizení civilizačních aspektů v mezilidských vztazích. Solidarita a vzájemná pomoc berou za své, místo nich se začíná prosazovat přístup „urvi, co můžeš“, začínají platit zákony džungle a násilí a hrubá síla jsou legitimními, a bohužel jedinými funkčními, prostředky k přežití. Vrací se středověk jak v oblasti výroby, zemědělství, tak i v oblasti mezilidských vztahů. Navrch mají ti silní, bezohlední, kteří nejdou pro ránu, mnohdy i smrtící, daleko.
Že je ve válce povoleno vše, to je známá věc. Že ale tenhle válku připomínající stav dokáže způsobit elektrická smrt, to by čekal málokterý čtenář. A právě přístup „zabij, nebo budeš zabit“, „nejsilnější bere vše“ a podobné naplňují stránku za stránkou od okamžiku, kde elektřina přestala fungovat. Čtenář možná zažívá zprvu šok a nevěřícně kroutí hlavou, přemítá, zda autor nepřestřelil a zda právě zmizení elektřina může být tím, co dovolí potlačit v jedincích to lidské, „civilizované“ a nechá vyplout na povrch zvířecí pudy, agresivitu a potlačí úctu k lidskému životu. V této barbarské omáčce působí hlavní hrdina Honza Kryl jako bytost z jiného světa a chvílemi až neuvěřitelně. Ze sebevědomého, sebestředného až cynického mladíka v éře elektřiny se postupně vyvine v jednoho z posledních spravedlivých, kterým krutost skoro nic neříká, který je schopen a ochoten jednat i v zájmu druhých, nejen ve svém vlastním.
Celým románem se jako nit vine motiv násilí, krutosti, zastrašování pomocí znovuzavedených hrdelních trestů. Na útlocitného čtenáře v několika okamžicích přijde jistě slabost, neboť autor se v tomto ohledu s ničím a nikým nepáře, nemá potřebu používat eufemismy a nebere si servítky. Nikdy však tyto motivy nesklouznou k samoúčelnému popisu nechutností, vždy dobře sedí v celkovém rámci a působí tak nějak „přirozeně“. Přirozeně v tom smyslu, že není jiného způsobu jak barvitě vylíčit více než ponurou atmosféru éry tmy.
Ondřej Neff ve svém románu velmi často přehazuje výhybku a nabízí čtenáři pohled na život ve tměoptikou různých lidí z různých prostředí. Čtenář se tak nejen lopotí za kusem žvance s plebsem, ale nahlíží i pod pokličku, tedy spíš za zavřené dveře, kde sedí nejvyšší představitelé země, vrcholní politici a má tu čest s nimi čelit událostem v éře tmy. Před autorem musí čtenář smeknout, neboť oblast politickou zasadil do dobových reálií, sedí jména tehdejšího prezidenta, premiéra, jednotlivých mistrů, autor staví na jejich veřejně známých přednostech i slabostech, vzájemných sympatiích i nevraživosti. To vše ve spojitosti s autorovou vytříbenou schopností fabulace dává vzniknout čtivému celku.
Ani v literárních i filmových dílech kategorie sci-fi si jejich autoři ve většině případů neodpustí osvědčený model hlavní hrdina – (jeho) žena. Ani tmou nekráčí hlavní hrdina Honza Kryl úplně vždy sám. Drsná doba jemu a jeho přítelkyni Markétě nepřeje, období, kdy je osud oddělí, jsou delší než společné chvíle, nicméně tato „lovestory“ působí v celém díle poněkud nepatřičně a jako snaha podbízet se čtenáři osvědčeným motivem.
Sci-fi romány jsem měla zařazené do škatulky „nebrat“, případně „četba jen v případě, že není nic jiného“ nebo taky „béčkový literární žánr“. Ondřej Neff mě však přesvědčil, že pokud autor nepatří do kategorie nic moc pisálek, tak čas strávený nad stránkami sci-fi románu není rozhodně promarněný. Dal mi poznat, že i autoři tohoto žánru musí pomocí svého talentu ze sebe vydolovat nápady a nápaditost při rozvíjení tématu. Ondřej Neff to vše zvládl na výbornou.
Tma
Autor: Ondřej Neff
Žánr: sci-fi
Vydáno: 2014
Stran: 415
Vydalo nakladatelství: Plus
Hodnocení: 77 %
Zdroj foto: nakladatelství Plus
www.nakladatelstviplus.cz
www.albatrosmedia.cz/tma-d2.html
( 0 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|
V tomto roku si kultúrna verejnosť v Čechách pripomína nedožité deväťdesiate narodeniny výtvarníka, ilustrátora a karikaturistu Jiřího Wintera Nepraktu. Známy karikaturista bol vedúcou výtvarn...
Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje.
Dne 7. října roku 1960 napsal Pablo Picasso na “papír” slovo “Magnifiquement” (v překladu výborné) a připojil svoji signaturu. Na „papíru“ byl namalován jeho portrét. A autor kvaše? Picassův tvůrčí společník a čelný představitel české avantgardy Adolf ...
Půvabné zákoutí Zelného trhu ožije neochvějně již pošestnácté poutavými příběhy z dílny Městského divadla Brno. I letos je pro vás již teď v půli zasněženého měsíce února nachystán skutečně pestrý open air repertoár plný hvězd, které bu...
Rychlost, humor, přátelství i pořádná dávka emocí. Do kin míří animovaná novinka Rally: od Paříže k pyramidám, která diváky vezme na zběsilou jízdu plnou adrenalinu, barev, velkých snů i nečekaných pádů. Tohle nebude jen závod, tohle bude dobro...