Sci-fi nepatří mezi literární žánry, které často a s nadšením vyhledávám. Přesto jsem po románu Tma z pera Ondřeje Neffa sáhla a nechala se pohltit světem, který je zahalen temnotou.
17. dubna 1998 všechno začalo nebo spíš skončilo. To odpoledne v půlce dubna přestala fungovat elektřina, nastala elektrická smrt, veškeré elektrárny přestaly produkovat elektrickou energii, veškeré baterie a akumulátory vypověděly službu. To, co nejdřív vypadalo jako krátkodobá porucha, je ve skutečnosti dlouhodobého až skoro definitivního rázu. S temnotou, kterou způsobila elektrická smrt, ruku v ruce kráčí i zatemnění mozků a vymizení civilizačních aspektů v mezilidských vztazích. Solidarita a vzájemná pomoc berou za své, místo nich se začíná prosazovat přístup „urvi, co můžeš“, začínají platit zákony džungle a násilí a hrubá síla jsou legitimními, a bohužel jedinými funkčními, prostředky k přežití. Vrací se středověk jak v oblasti výroby, zemědělství, tak i v oblasti mezilidských vztahů. Navrch mají ti silní, bezohlední, kteří nejdou pro ránu, mnohdy i smrtící, daleko.
Že je ve válce povoleno vše, to je známá věc. Že ale tenhle válku připomínající stav dokáže způsobit elektrická smrt, to by čekal málokterý čtenář. A právě přístup „zabij, nebo budeš zabit“, „nejsilnější bere vše“ a podobné naplňují stránku za stránkou od okamžiku, kde elektřina přestala fungovat. Čtenář možná zažívá zprvu šok a nevěřícně kroutí hlavou, přemítá, zda autor nepřestřelil a zda právě zmizení elektřina může být tím, co dovolí potlačit v jedincích to lidské, „civilizované“ a nechá vyplout na povrch zvířecí pudy, agresivitu a potlačí úctu k lidskému životu. V této barbarské omáčce působí hlavní hrdina Honza Kryl jako bytost z jiného světa a chvílemi až neuvěřitelně. Ze sebevědomého, sebestředného až cynického mladíka v éře elektřiny se postupně vyvine v jednoho z posledních spravedlivých, kterým krutost skoro nic neříká, který je schopen a ochoten jednat i v zájmu druhých, nejen ve svém vlastním.
Celým románem se jako nit vine motiv násilí, krutosti, zastrašování pomocí znovuzavedených hrdelních trestů. Na útlocitného čtenáře v několika okamžicích přijde jistě slabost, neboť autor se v tomto ohledu s ničím a nikým nepáře, nemá potřebu používat eufemismy a nebere si servítky. Nikdy však tyto motivy nesklouznou k samoúčelnému popisu nechutností, vždy dobře sedí v celkovém rámci a působí tak nějak „přirozeně“. Přirozeně v tom smyslu, že není jiného způsobu jak barvitě vylíčit více než ponurou atmosféru éry tmy.
Ondřej Neff ve svém románu velmi často přehazuje výhybku a nabízí čtenáři pohled na život ve tměoptikou různých lidí z různých prostředí. Čtenář se tak nejen lopotí za kusem žvance s plebsem, ale nahlíží i pod pokličku, tedy spíš za zavřené dveře, kde sedí nejvyšší představitelé země, vrcholní politici a má tu čest s nimi čelit událostem v éře tmy. Před autorem musí čtenář smeknout, neboť oblast politickou zasadil do dobových reálií, sedí jména tehdejšího prezidenta, premiéra, jednotlivých mistrů, autor staví na jejich veřejně známých přednostech i slabostech, vzájemných sympatiích i nevraživosti. To vše ve spojitosti s autorovou vytříbenou schopností fabulace dává vzniknout čtivému celku.
Ani v literárních i filmových dílech kategorie sci-fi si jejich autoři ve většině případů neodpustí osvědčený model hlavní hrdina – (jeho) žena. Ani tmou nekráčí hlavní hrdina Honza Kryl úplně vždy sám. Drsná doba jemu a jeho přítelkyni Markétě nepřeje, období, kdy je osud oddělí, jsou delší než společné chvíle, nicméně tato „lovestory“ působí v celém díle poněkud nepatřičně a jako snaha podbízet se čtenáři osvědčeným motivem.
Sci-fi romány jsem měla zařazené do škatulky „nebrat“, případně „četba jen v případě, že není nic jiného“ nebo taky „béčkový literární žánr“. Ondřej Neff mě však přesvědčil, že pokud autor nepatří do kategorie nic moc pisálek, tak čas strávený nad stránkami sci-fi románu není rozhodně promarněný. Dal mi poznat, že i autoři tohoto žánru musí pomocí svého talentu ze sebe vydolovat nápady a nápaditost při rozvíjení tématu. Ondřej Neff to vše zvládl na výbornou.
Tma
Autor: Ondřej Neff
Žánr: sci-fi
Vydáno: 2014
Stran: 415
Vydalo nakladatelství: Plus
Hodnocení: 77 %
Zdroj foto: nakladatelství Plus
www.nakladatelstviplus.cz
www.albatrosmedia.cz/tma-d2.html
( 0 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|
Není proč se divit, že průvodkyní Expozice Karla Kryla v Kroměříži je právě žena, která organizovala první Karlův koncert v Kroměříži v květnu 1990. Ing. Jana Knapková je nejen sympatická, a navíc muzikální dáma, zná písničkářovu tvorbu, ale t...
Kurz přežití je název knihy od Amara Ibrahima, který se dlouhodobě věnuje přežití – pořádá kurzy i o něm přednáší. Tento titul by si měl přečíst každý.
Knížka s trochu zvláštním názvem „Mezi tím“, jejímž autorem je Aleš Prager, je o lásce, mezilidských vztazích, penězích, ale také o tvrdé práci. Na začátku příběhu se zdá, že jeho hrdinové nemají na práci nic ...
Láska k jedné osobě na celý život a věrnost k tomu? Pro vyznavače volnomyšlenkářství je tato životní filozofie naprosto nepřípustná. Libertinové se právě naopak velmi rádi pouští nejen do neřízených sexuálních dobrodružstvích, ale také do milostný...
Film Terminator Genisys (2015) se po dlouhé době vrací do zaběhnutých kolejí a znovu nasává atmosféru z druhého dílu, kterou navíc obohacuje vším co se zrovna hodilo. Je zpátky i Arnold Schwarzenegger, který se pro natáčení nechal pro jistotu naskenova...