Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Vojtěch Žák je 24letý žurnalista, grafoman a vypravěč příběhů, který si momentálně chce splnit sen spočívající ve vydání knihy Než se pěšec stane králem. A právě s touto fantasy knihou se nyní seznámíte díky tomuto rozhovoru.

Vojto, tento rozhovor je o knize NEŽ SE PĚŠEC STANE KRÁLEM, která by díky portálu Hithit.cz mohla vzniknout. Můžeš ji našim čtenářům nejprve stručně představit.
Mladý student Kaspián potřebuje peníze a potřebuje je rychle. Proto se nechá najmout jako špion a začne dělat věci, které se mu vůbec nelíbí. Když zjistí, že za některé věci peníze prostě nestojí, je už příliš pozdě. Ale abych nebyl tak skoupý, dodám, že je to fantasy odehrávající se v prostředím kombinujícím viktoriánskou Anglii a renesanční Itálii. 

Píšeš, že jde o hru gentlemanů, o „šachovou partii s lidskými figurkami, v níž se prohra trestá smrtí“. Jak se ti popisovalo prostředí vyšší společnosti? Kde jsi k tomu bral inspiraci?
Celkem snadno. Je to moje vyšší společnosti. Inspirovat jsem se nemusel, měl jsem ji v hlavě. Když jsem si ale něčím nebyl jistý, udělal jsem si rešerše. Odpovědi jsem hledal na internetu, v historických románech, odborných knihách a u chytřejších kamarádů.

Proč sis vybral zrovna žánr fantasy?
Když mi bylo 7 let, ukradl jsem sestře z nočního stolku Hobita. Od té doby fantasy miluji. Vyrostl jsem na ní, a i když ji teď čtu zřídkakdy, baví mě nejvíc ze všech literárních žánrů.

Bylo pro tebe jednoduché si vytvořit vlastní svět?
Od malička jsem si vysníval miliony světů, takže dostat jeden na papír bylo snadné. Co je těžké, tak vytvořit svět, který nefunguje jenom jako „zábavné místo k životu“, ale skutečně žije. Má vlastní politiku, ekonomii, filozofii, náboženství i obyvatele, kteří nejsou jenom statéři hlavního hrdiny, ale bytosti s vlastními názory, touhami, problémy a sny. Většinou pracuji s reáliemi skutečného světa, které upravuji pro své potřeby.

Přiznáváš, že jakýmsi hnacím motorem ti byla otázka „co je to láska“. Co ti na ni tví přátelé a známí odepsali? Byla nějaká odpověď, která tě obzvlášť dostala?
Odpovědi mých přátel jsem ve zkrácené podobě zařadil do knihy. Najdete je například v „kavárenské scéně,“ kdy hlavní hrdina pokládá tuto otázku své femme fatale, nebo když se baví se svým dobrodincem Ornetem. Nejvíc mě dostala odpověď mého přítele a básníka Dalibora Krejčího: „Láska je, když holka políbí žabáka s vírou, že se z té slizké potvory vyklube princ. Nakonec v rybníce nezůstane nepolíbená žába – ale na břehu neskáče žádný princ.“ Ve výsledku jsem ovšem s žádnou odpovědí nebyl úplně spokojený – a právě proto mohla kniha vzniknout.

A co je láska podle tebe?
Ropucha proměněná v prince, který říká své láskyplné „kuňk“.

Hlavním hrdinou knihy je Kaspián Speculator a mě by zajímalo, co má s tebou společného? Jsi také bohém jako on?
Mí přátelé mi nadávali, že tu knihu nemůžou číst, protože mě v hlavním hrdinovi vidí. Ano, Kaspián je mi v mnohém podobný. Ale nejsem to já. Ostatně hodně postav v knize je inspirováno mými přáteli a já jsem zvědavý, kolik z nich mi po jejím vydání přijde rozbít hubu.

Ilustrátorkou knihy bude Jessie Loarn. Jak jsi na ni přišel a jak probíhá vaše spolupráce? Mluvíš s ní o tvých představách nebo to necháváš na ní?
Náhodou jsem na internetu narazil na její portfolio. Čím déle jsem ho procházel, tím více se mi její tvorba líbila. Poslal jsem jí rukopis, nabídl spolupráci a ona souhlasila. Co se ilustrací týče, kdybych jí vnucoval své představy, jenom bych omezoval její tvůrčí rozlet. Důležité pro mě je, co ona sama v knize najde, a z výsledků jsem nadšený. Jakkoliv vždycky neodpovídají mým představám, jsem za to rád. Jessie mi dává něco neocenitelného – nový úhel pohledu.

S knihou jsi strávil 5 let života, jakých to bylo 5 let? Měls nějaký rituál? Nebo nějakou dobu, při které jsi vždy psal?
Těch 5 let pro mě znamenalo mnoho životních obratů, přemetů a kotrmelců, vzletů i pádů a cenných zkušeností. Procestoval jsem kus světa, vyzkoušel spoustu prací, pomiloval několik žen, přečetl mnoho knih a popsal tisíce stránek wordového papíru. Hodně jsem vyrostl a jsem někým docela jiným, než když jsem s románem začínal. Protože jsem neměl pravidelný denní režim, neměl jsem ani přesně stanovenou dobu na psaní. Obecně se mi ale nejlépe píše ráno a v tu dobu se snažím psát i teď.

A šlo psaní pokaždé lehce? Měls jasnou vizi o tom, jak má příběh pokračovat, nebo nápady přicházely samy, takzvaně za běhu?
Určitě jsem měl své záseky, ale většinou mi příběh stékal z prstů sám. Znal jsem jeho začátek a konec, ale nebyl si jistý, jak k němu dojdu. Jak říká Stephen King, spisovatel příběh vykopává ze země a postupně ho objevuje. I já ten svůj objevoval, na konci každé kapitoly jsem odhrabal metr země pod ním a mohl pokračovat. Občas mě překvapil, ale vždycky mi dával smysl. Bohužel, při psaní předposlední kapitoly se mi zhroutil počítač a já ztratil třetinu své práce. Nejtěžší ze všeho ji bylo zrekonstruovat.

Psát jsi začal ve 13 – opravdu jsi každý den vstával v 6 hodin a hodinu psal? Jak jsi v tomto věku našel v sobě tolik motivace a kázně? Co tě pohánělo a o čem jsi psal?
Pokaždé ne. Několik let jsem vstával o půl šesté. A kolem maturity jsem si párkrát přispal. Jinak ano – vstával jsem každý všední den. O víkendu jsem nemohl, budil bych rodiče, kteří u sebe měli počítač. Kázeň v tom nebyla žádná, prostě mě to bavilo. Když jsem se vracel ze školy, toužil jsem sednout k počítači a dostat na „papír“, co se mi vylíhlo v hlavě – jenže většinou jsem musel počkat do příštího rána. V té době jsem pracoval hlavně na svém prvním románu, ale napsal jsem i řadu špatných úvody k mnoha povídkám, které jsem nikdy nedokončil.

Píšeš také poezii, chtěl bys i ji jednou vydat?
Poezii píšu, jenom když mám melancholickou nebo agresivní náladu. Nejsem v ní dobrý, a proto ji netoužím publikovat. Považuji se za řemeslníka. Psaní románů je řemeslo. Má svá pravidla, používám k němu určité nástroje. I poezie má svá pravidla. Já je ale neznám. Nikdy jsem je nestudoval a nevěnoval úsilí tomu, abych je pochopil.

Tvým snem je publikovat tři knihy, které máš napsány. O čem pojednávají ty dvě další?
První z nich je válečná tetralogie o „vyvoleném“ z našeho světa, který je přenesen do jiného. Je to pytlovina (byť má řadu světlých momentů), jenom sen malého, naivního kluka. Když jsem s ní začal, bylo mi 13, a podle toho to vypadá. Trvalo mi ale šest let, než jsem si to uvědomil. Druhý román je anti-utopistická detektivní sci-fi a zároveň formální experiment popisovaný ich-formou každé jednající postavy. Je to příběhová mozaika a já jsem na ni hrdý, ale není tak čtenářsky přívětivá. Proto chci jako první publikovat Pěšce.

Kdo jsou tví oblíbení spisovatelé? Inspirují tě nějakým způsobem? Máš nějakou knihu, ve které vždy najdeš něco nového?
Nejvíce řemesla jsem se naučil od Stephena Kinga – některé z jeho technik využívám i ve svých knihách. Zelazny mě naučil úspornosti, George Martin příběhové přesmyčce, Vian kouzlu šílenství. Bishopová mi darovala lásku k podivnostem, Miéville a Peake zase k poetickému popisu. Od Sapkowskiho jsem získal nešťastný sklon k vulgarismům a velice šťastné vědomí, že i fantasy může zobrazovat témata týkající se současného světa. A Murakami mi ukázal, jak silně působí magično v reálném světě. Takto bych mohl pokračovat pěknou chvíli. Něco nového a inspirujícího nacházím skoro v každé knize. Faktem je, že si pečlivě vybírám, co čtu. V posledních letech se soustředím primárně na velikány z historie jako je Bulgakov, Dostojevskij, Hemingway a další.

Čteš i literaturu věnovanou osobnímu vzdělání. Můžeš našim čtenářům nějakou doporučit? Nějakou, u které sis řekl: „tuhle by si měl přečíst každý“?
Nejvíce na mě zapůsobila kniha Jak získávat přátele a působit na lidi od Carnegieho, což je pro mě Bible mezilidské komunikace. Má velký přesah a věřím, že kdyby se s ní každý seznámil, na světě by hodně ubylo hádek.

Na závěr tě poprosím o vzkaz těm, kteří by chtěli jednou vydat nebo jen začít psát svou knihu, ale stále váhají.
Musí vás to bavit. Začněte psát, a pokud vás to bude bavit, vydržíte u toho. Pokud vás to bavit nebude, zjistíte, že nemáte být spisovatel, ale třeba elektrikář, nebo hudební skladatel.

Děkuji za rozhovor a budu držet palce!

Kampaň naleznete zde: www.hithit.com/cs/project/752/kniha-nez-se-pesec-stane-kralem

Zdroj foto: archiv  Vojty Žáka