Kultura21.cz

Touha po svobodě znamená mimo jiné odmítnout každodenními činy a postoji diskriminaci ženského pohlaví, které v naší společnosti bohužel stále trvá. Ve faktických podmínkách, to jest v zákonech, které umožní ženě, aby vychovávala děti a zároveň proměnila svůj talent a ctižádost v profesi, jsme postoupili kupředu jen o slepičí krok. Žena nesmí být za mateřství trestána tím, že jí nebude umožněno, aby současně mohla tvořit ve výchově dětí i v profesi. Uvedla to mimo jiné režisérka Olga Sommerová, kterou jsme požádali o krátký rozhovor.

Natočila jste film o Soně Červené. Jak byste ji ve stručnosti charakterizovala?
Zářivá osobnost, pokorná a disciplinovaná profesionálka, inteligentní, vzdělaná, nápaditá. Majitelka překrásné barvy hlasu.

Jaké má film ohlasy?
Diváci většinou používají jedno slovo: Nádherné! Musím říct, že jsem toto všeobecné nadšení z filmu vůbec nečekala.

Natočila jste dokumenty mimo jiné o Věře Čáslavské, Martě Kubišové či Soně Červené. Samé silné ženské osudy. Souhlasíte se rčením, že ženská vydrží víc než člověk?
I já jsem tento bonmot dřív používala. Ale toto konstatování o ženské síle nám nepomůže, pokud ženy budou chtít vydržet, a ne prosadit svoji sílu k užitku svému i prospěchu společnosti. Věra, Marta a Soňa jsou nejenom silné a nadané ženy, ale především nám všem byly vzorem občanského a politického vzdoru, za který musely tvrdě zaplatit.

V kampani do Poslanecké sněmovny zmiňujete, že ženy tajně i vědomě sní o svobodě, a přestože jsou obětavé matky, nenahraditelné manažerky rodinného života, zodpovědné a tvořivé profesionálky, jsou stále málo ceněné... Radíte jim osvobodit se. Jak to mohou udělat?

Myslím, že jejich osobní touha po svobodě se musí spojit s angažováním se za svobodu občanskou. Ženy jako matky přece myslí na budoucnost svých dětí, a měly by vědět, že příznivější život pro kreativitu talentů jejich potomků je zaručen v demokratické společnosti, nikoliv v totalitní. Touha po svobodě znamená také odmítnout každodenními činy a postoji diskriminaci ženského pohlaví, které v naší společnosti bohužel stále trvá. Ve faktických podmínkách, to jest v zákonech, které umožní ženě, aby vychovávala děti a zároveň proměnila svůj talent a ctižádost v profesi, jsme postoupili kupředu jen o slepičí krok. Žena nesmí být za mateřství trestána tím, že jí nebude umožněno, aby současně mohla tvořit ve výchově dětí i v profesi. Naše země přichází o talenty, schopnosti a energii mladých žen, a to se musí projevit ekonomicky, ale i na náladě společnosti. Především je alarmující zoufalá absence žen v politice. Společnost ke svému zdravému demokratickému vývoji potřebuje slyšet a uskutečňovat názory obou pohlaví, protože ženy mají jiné hodnoty než muži, a přitom tvoří víc než polovinu občanů. Nad českým národem se vznáší jakási kletba přerušeného historického vývoje ženského hnutí, který nastal komunistickým převratem, kdy byly uvězněny feministické političky Fráňa Zemínová, Františka Plamínková a Milada Horáková, kterou jako velkou a vlivnou osobnost komunistický režim zavraždil. Od té doby se autentické ženské hnutí nevzpamatovalo. Mám dojem, že české ženy až na výjimky vůbec nevnímají, že žijí v nedůstojném společenském postavení jako diskriminovaná většina. 

I nepatrný krok každé ženy ke svobodě je prospěšný všem, ženám, mužům, celé společnosti.

Děkuji za rozhovor.

Foto: NoJin – Wikipedia