Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Od dětství má ráda pohádky, dlouho se věnovala psaní poezie a chtěla být spisovatelkou. A tou se nakonec stala, když v roce 2014 vydala své první tři knížky věnované dětským čtenářům. V současné době připravuje Ludmila Bakonyi Selingerová další příběhy pro nejmenší. Kromě psaní se věnuje také hudbě pro děti, vede kurzy pro začínající autory, kterým pomáhá se strategií, jak zrealizovat knihu a dělá semináře o psaní pohádek.

Psát jste začala velice brzy, již ve svých pěti letech jste napsala svoji první básničku o krysách. Pamatujete si ji? Co vás ještě kromě psaní bavilo?

Ano, jazykové experimenty a toulání fantazií, to bylo vždycky moje. Jsem schopná se tak zasnít, že na ulici nabourám do sloupu! První báseň si pamatuji moc dobře, zněla přesně takto:

Krysy žijí v kanále, nemají tam kočárek (později jsem změnila na korále). Chudinky, nemaj ani hodinky.
Jako vysoce citlivý člověk, což jsem o sobě zjistila až teprve relativně nedávno, velmi silně vnímám emoce, prožitky, ale třeba i umění, hudbu a přírodu. Člověk má přirozeně touhu to vyjádřit a mně k tomu právě poezie vždy sloužila nejlépe.

Psaní poezie jste se věnovala dlouho. Také jste hodně četla a o sobě říkáte, že jste byla snivé dítě a měla ráda pohádky. A vztah k pohádkám vás přivedl k pedagogice. Deset let jste působila jako učitelka v mateřské škole. Jak na čas věnovaný prací s malými dětmi vzpomínáte?

Na to vzpomínám opravdu moc ráda. V pedagogice jsem následovala moji mámu, která se věnuje dětem s autismem. Já jsem první dva roky také pracovala s hendikepovanými lidmi a až poté jsem na deset let zaparkovala ve skvělé školce, kde jsem brousila odbornost, ale hlavně si užívala obrovskou zábavu. Přečkala jsem tam takové to kritické období, kdy člověk hledá sám sebe, a neztratila díky dětem kreativitu a hravost.

Již v dětském věku jste chtěla být spisovatelkou, ale až kolem roku 2011 jste začala psát knížky pro děti a první tři: V trávníku – Pohádky s krovkami, V korunách stromů – Pohádky s křídly, Pod vodní hladinou – Pohádky s ploutvičkami vám vyšly v roce 2014. Proč právě knížky pro děti?

Já jsem vlastně psala celou dobu, ale dlouho tajně, takříkajíc do šuplíku, nebo do práce pohádky pro děti, texty písní, scénáře na besídky a podobně. V tom roce 2011 už jsem se cítila na to otevřít se světu.
Mně tvorba pro děti vyhovuje svými možnostmi. Můžete si dělat vlastně úplně co chcete, dělat si srandu, snít, být vážný, mluvit o pocitech, pomáhat, přinášet radost. Věřím, že píšu pohádky tak, aby bavily i dospělé.

 Přišly další tituly a zatím jste vydala 11 knížek věnovaných dětským čtenářům a jste známá jako Pohádková Lída. Kde nacházíte inspiraci pro své příběhy? O čem bude další knížka?

Inspiraci pro psaní nacházím všude kolem sebe. Pořád čtu, pozoruji, vzdělávám se a cokoliv mě zaujme, tak si zapisuji a tvořím si takovou studnici nápadů, kde některé myšlenky jdou hned do akce a jiné zrají a čekají na svůj čas.

Momentálně připravuji tři knížky, které vyjdou v následujících měsících. Bude to třetí díl Dráčka Huga, Říkanky ze světa pohádek a pracovní listy na rozvoj čtenářské gramotnosti a tvůrčího psaní pro děti. Vlastně se o tom nyní veřejně dělím poprvé!

Co vás vedlo k založení Divadla Pampeliška, kde nejen hrajete, ale také píšete scénáře podle vlastních knížek?

K Divadlu Pampeliška jsme dospěli po několika letech občasných divadelních kusů, které vždy vznikaly kolem mých knih a projektů. Tolik nás to bavilo, že jsme se rozhodli se mu věnovat naplno. Asi 3x jsme měnili název a měnilo se i personální obsazení. Pampelišku už jsme založili jen s mojí sestřičkou Dorotkou, občas s námi hrál na cajon i brácha Áda, a hráli pouliční formu environmentálně laděného divadla. Všechno skvěle frčelo a potom do toho vstoupil rok 2020, konec akcí a naše stěhování do Pošumaví. Od té doby se věnujeme právě hudbě, ta se dá dělat na dálku.

Takže ani hudba vám není cizí a píšete texty písní, říkánky pro děti a spolupracujete se členy orchestru The Mole´s Wing Orchestra a věnujete se dětskému publiku. Jaká hudba je blízká vašemu srdci? Co ráda posloucháte?

Já jsem odchovaná na alternativě, undergroundu, rocku, ale i etnu. Za mladých let jsem měla ráda punk, ska, psychobilly a balkánskou dechovku. Teď si užívám spoustu hudebních zákoutí, historické skladby, folk, chorály, pořád si ráda poslechnu i muziku, která šlape. Co mě totálně míjí je pop, v tom většinou žádnou hloubku nevidím.

Pořádáte kurzy pro začínající spisovatele. Co bylo impulsem, že jste se rozhodla spustit tyto kurzy?

Jednu dobu jsem byla v lektorském týmu obecně pro tvůrčí psaní, ale radši se teď specializuji na to, co mě baví. Pomáhám autorům se strategií, jak knihu zrealizovat a dělám semináře o psaní pohádek. Možná se to nezdá, ale je to úžasná látka, která nám ukazuje naší evoluci, lidské touhy, myšlenkové vzorce, i spoustu životní moudrosti. Určitě je dobré do toho proniknout hlouběji, aby pohádky nebyly prvoplánové a plnily svoji roli.

Stále jste velkou čtenářkou. Vašimi oblíbenci jsou Mika Waltari a Hans Christian Andersen. A co současná dětská literatura, zaujal vás někdo?

Já samozřejmě s velkou zvědavostí a zaujetím sleduji trendy v dětské literatuře. Mrzí mě, že se zde dělá tolik překladů nepříliš kvalitní produkce ze zahraničí. Kniha je potrava pro duši a tak by se k ní mělo přistupovat. Takže oceňuji autorskou tvorbu, se kterou si dá spisovatel i ilustrátor práci. A o takových knihách ráda píšu i recenze.

Jak trávíte volný čas?

Teď už tři roky žijeme v Pošumaví a mám dvě malé dcerky. Rádi pěstujeme ovoce a zeleninu, vaříme a pečeme, chodíme do přírody. Jinak miluji knihy, pouliční festivaly, hudbu, krásná historická místa a samozřejmě psaní.

Ludmila Bakonyi Selingerová:

• Narodila se v roce 1987 v Praze jako Ludmila Selingerová.
• Její pohádky se odvysílaly v Českém rozhlase Rádio Junior a v pořadu ČT Malovaná čítanka. Publikuje v časopisech pro děti.
• Deset let učila v mateřské škole.
• Vydala knihy V trávníku – Pohádky s krovkami, V korunách stromů – Pohádky s křídly, Pod vodní hladinou – Pohádky s ploutvičkami, Drabčíkova pouť, O nebi a zemi aneb Meteorologické pohádky, Co sežral žralok, Jez jako kanec, Hugo a dračí pizzerie, Hugo a sladké tajemství, Kdo zatočí s Naschválníkem, Tvůrčí psaní pro děti.
• S rodinou žije v Pošumaví.

Foto: archiv Ludmily B. Selingerové