Kultura21.cz

Zpěv ji okouzlil již v dětství. Studium na konzervatoři nevyšlo, touha po zpěvu ale zůstala a nakonec se na základě konkurzu dostala do operetního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde pak zpívala i v opeře. Po odchodu z angažmá v divadle nadále hostovala. Pak několik let vystupovala v Německu a skandinávských zemích. Po návratu do Čech působila ve finančnictví a nakonec se ke zpěvu Miriam Čížková vrátila. Dnes nejen koncertuje, ale také vede dětský pěvecký kroužek Svět kvítek.

„Ta dívka má talent, měli byste ji dát do nějakého hudebního kroužku,“ řekla jednou vaší babičce paní, co učila na hudební škole. Babička to vzala vážně, požádala o pomoc svého bratra hudebníka a vy jste začala navštěvovat LŠU. A také jste chodila do dětského sboru. Co vás ještě bavilo?

Ano, zpívala jsem v dětském pěveckém sboru, který vedl Bedřich Macenauer a tehdy přišla moje první divadelní zkušenost v Dvořákově opeře Jakobín, kde vystupuje dětský sbor. V předškolním věku jsem chodila na krasobruslení, a později také na balet a na gymnastiku.

Po osmi letech na Lidušce jste chtěla jít studovat zpěv na konzervatoř, ale nevyšlo to a o rok později vás přijali na elektroprůmyslovku. Studia jste dokončila, ale v oboru nikdy nepracovala. Cestu ke zpěvu jste si nakonec našla. Zkusila jste štěstí v konkurzu do Divadla J. K. Tyla v Plzni. Pamatujete si ten pocit, kdy jste zjistila, že cestu ke zpěvu máte otevřenou?

Ten pocit si pamatuji dodnes, když přišel dopis z divadla o přijetí do operetního souboru, byl to pro mne sváteční den. A tímto se mi otevřela možnost se zpěvu věnovat profesně a jsem velmi vděčná, že se to tenkrát povedlo, že se mně to splnilo.

V Divadle J. K. Tyla v Plzni jste byla v angažmá v letech 1988 – 1992 a začínala jste v operetě, po roce jste již zpívala v opeře. Pak jste zde hostovala v opeře Fidelio (Marcellina), operetě Ples v opeře (Hortensie) a v Uherské svatbě (Janka). Jak na ten čas vzpomínáte? Měla jste oblíbenou roli, kterou byste si i dnes zazpívala?

Ano, v roce 1988 jsem byla angažována do divadla, kde jsem byla několik let ve sboru. Pak jsem zde hostovala jako sólistka v Beethovenově opeře Fidelio, kde jsem se potkala s paní Lilkou Ročákovou, ta byla už tehdy známou legendou, proslavila ji píseň Bylo léto, horké léto a já jsem se s ní potkala jako s operní pěvkyní, zpívala hlavní roli Leonoru a já Marcellinu, která byla druhou ženskou rolí v opeře. Pak jsem v roce 1998 získala třetí místo na Lehárovské soutěži v Komárně. V té době byl v plzeňské operetě uměleckým šéfem Jan Ježek, který mi nabídl v Heubergerově operetě Ples v opeře roli Hortensie, která na rozdíl od Marcelliny ve Fideliovi, byla i taneční a herecká. Tady mého parťáka Henriho ztvárnil Tomáš Fiala, syn herce, pěvce a Limonádového Joa, Karla Fialy. V alternaci s Tomášem byl Aleš Briscein (v současnosti úspěšný tenorista na světových pódiích), se kterým jsem si roli Hortensie, bohužel, zazpívala asi jen jednou. Pak následovala role Janky v Dostálově Uherské svatbě, kde kromě nádherných melodií s maďarskými prvky byla i skvělá výprava a kostýmy. Mým partnerem v roli Hraběte Stefana byl tehdejší sólista plzeňské operety, tenorista Petr Horák (v současné době v angažmá Národního divadla v Praze)

Co bych si dneska ráda zazpívala? No, tak na sklonku své pěvecké kariéry bych si nesmírně ráda zazpívala naší českou operu Rusalka. Pak by mě lákala jednoaktová opera Francesca Ciley Adriana Lecouvreur nebo ještě mě napadají Leoncavallovi Komedianti, to je také moc krásná opera. Z těch nejznámějších samozřejmě Verdiho Traviata a v Pucciniho Bohéma a mnohé další.

V Letech 2000–2008 jste vystupovala v Německu a ve skandinávských zemích – Švédsku, Norsku, Finsku, kde jste zpívala Královnu noci v Mozartově Kouzelné flétně a v Rossiniho opeře Lazebník Sevillský roli Rosiny. Jaká to byla zkušenost?

Co se týče Německa a skandinávských zemí, tak tam jsme nejdříve vystupovali s operetním koncertem, následně s představením Lazebníka Sevillského, a pak i s Kouzelnou flétnou. Pro mne to byla cenná zkušenost díky tomu, že každé divadlo je jiné, každé má jiné zázemí, jinou akustiku. Když jste v angažmá v jednom divadle, tak tam máte svoji šatnu, svoje místo, stejné jeviště, atd. Což je výhoda oproti tomu, když to jezdíte zájezdově. To nikdy nevíte, na jaké podmínky se můžete v tom divadle připravit, jestli je tam větší prašnost, jestli máte samostatnou šatnu, kde si můžete rozezpívat hlas a připravit se na náročnou roli. Například Královna noci v Kouzelné flétně má dvě árie, ale každá árie je v jiné části opery, tudíž bylo potřeba hlas dvakrát připravit na árii, protože po dobu „čekačky“ ten hlas vychladne, proto jej musíte znovu uvést do provozní teploty. Alespoň já to takhle mám.

Pak jste několik let pracovala ve finančnictví, ale v roce 2016 jste se ke zpěvu vrátila. Od té doby koncertujete jak u nás tak v zahraničí (Francii). Na svých koncertech zpíváte operní, operetní a muzikálové árie. Jaký byl návrat na scénu a kde vás diváci mohou vidět a slyšet?

Když skončilo období cestování po Německu a po skandinávských zemích, tak jsem potřebovala nějaký čas na odpočinek. Řekla jsem si, že zkusím také jiný obor a tak jsem začala pracovat v pojišťovně, a následně jsem dělala hypotéky pro Raiffeisen stavební spořitelnu. Nechala jsem se přemluvit do spolupráce s nebankovními společnostmi, a to mě po třech letech celkově tak psychicky vyčerpalo, protože když posloucháte téměř denně příběhy lidí, kterým peníze ničí život nebo respektive firma, která peníze půjčuje, je to velice náročné, nechtěla jsem být součástí takového businessu, a tudíž jsem musela odejít. Bylo mi právě padesát let a ocitla jsem na životní křižovatce. V té době jsem potkala kamaráda, se kterým jsme diskutovali, co s načatým životem a on mi tenkrát řekl: „Vždyť umíš zpívat, tak to dělej.“ Dlouho jsem se nerozmýšlela a řekla si, když to šlo předtím, tak to půjde i teď. Začala jsem opět jezdit do Prahy na hodiny zpěvu a postupně se vrátila ke koncertování. V současné době mě mohou diváci vidět a slyšet v Mostě, Chomutově, Františkových Lázních a Karlových Varech v divadle s operetním koncertem a s duchovnějším repertoárem v Mariánských Lázních a Františkových Lázních, kde často vystupuji v kostele. Zpívám často i v Plzni v katedrále sv. Bartoloměje a v galerii Masné krámy. Loni jsem začala koncertovat také ve Francii a letos spolupráce pokračuje.

Od roku 2018 vedete pěvecký kroužek Svět kvítek, který jste založila a učíte v něm malé děti sólový zpěv. A práce s dětmi vás velice naplňuje. Co vás přivedlo k jeho založení? A kde se můžeme s malými zpěváčky setkat? U jakých příležitostí vystupují?

Vedla mě k tomu zvědavost, chtěla jsem zjistit, zda dokážu předávat dál své zkušenosti, kterých jsem měla za ta léta celkem dost, někomu dalšímu. V té době jsem dostávala i časté dotazy od mého okolí, jestli také zpěv vyučuji a jestli beru děti. A právě tak to celé začalo, z toho důvodu jsem založila pěvecký kroužek Svět kvítek, kde mám v současné době šestnáct dětí. Za těch pět let jsem zjistila, že dokážu dětem předávat pěvecké návody jako správné brániční dýchání, uvolnění čelisti a hrtanu, celkové uvolnění. Mám radost, že to ty děti ode mě pochopí. Máme už i úspěchy, jako hlavní dětskou roli Alison v muzikálu Fun Home, některé zpěváčky už přijali do „Muzikálového studia“ a dětského sboru opery divadla J. K. Tyla „Kajetán“. Jinak děti vystupují i na některých mých koncertech a snažím se pro ně shánět vystoupení na různých charitativních akcích, třeba pro Lions Club Plzeň Ladies a na akcích jako Dětský den, rozsvícení vánočního stromečku nebo různé jiné veřejné akce.

Jaký jste hudební fanda? Máte oblíbené zpěváky nebo žánr?

Je řada výborných zpěváků. Třeba mezzosopranistka Elina Garanča, má nádhernou barvu hlasu, je to krásná žena a výborně zpívá. Mám ráda také Annu Netrebko, z mužů určitě je to největší tenor Luciano Pavarotti a z dřívějších je to Franco Corelli. Nedávno mě upoutalo video operního pěvce Michaela Spyrese, který se prezentuje jako baritenor. To znamená, že tenorové a baritonové árie zpívá rozdílnou barvou hlasu. Za mě je to obdivuhodný talent s perfektní pěveckou technikou a velkým hlasovým rozsahem.

Během své kariéry jste spolupracovala s řadou osobností. Na koho ráda vzpomínáte? S kým byste se ráda setkala na scéně a zazpívala si?

Měla jsem štěstí na kolegy a vzpomínám velmi ráda na všechny. Bylo by mi ctí si zazpívat na společném koncertě s houslistou Jaroslavem Svěceným. Také by mne hodně zajímalo zpívat v doprovodu harfy. Ráda zpívám s orchestrem, je to vždy zážitek a svátek, když slyšíte ty barvy jednotlivých nástrojů. Je to velmi inspirativní a tvůrčí. S řadou orchestrů jsem už zpívala, ale například s filharmonií ještě ne. Jako v roce 2020 bych se opět ráda potkala na společném koncertě s Dashou a Janem Smigmatorem.

A co volný čas, jak jej ráda trávíte?

Já dost pracuji, tak trávím volný čas aktivním odpočinkem, ráda sportuji, jezdím na kolečkových bruslích a na kole. Užívám si svých vnoučat. Když byla malá, byla jsem hlídací babičkou, ale teď jsou daleko, tak když mám čas, jezdím za nimi co nejvíce, než dosáhnou pubertálního věku, kdy už na babičku nebudou mít nervy.

Miriam Čížková:

• Narodila se v Plzni v roce 1966.
• Vystudovala SPŠ Elektrotechnickou a soukromě brala hodiny zpěvu u sbormistra operety Jaroslava Buďárka v Plzni a později u bývalé sólistky ND Anny Vršínské v Praze.
• V letech 1988 – 1992 byla v angažmá Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde pak v roce 1996, 1998, 1999 hostovala.
• Je laureátkou prestižní Mezinárodní pěvecké soutěže Franze Lehára v Komárně.
• V období let 2000 – 2008 vystupovala v Německu, Švédsku, Norsku, Finsku.
• Od roku 2016 koncertuje v ČR.
• Vede pěvecký kroužek Svět kvítek, kde učí malé i větší děti zpěv.
• Díky svému synovi je dvojnásobnou babičkou. 

Foto: archiv Miriam Čížkové