Dýňový měsíc světla, vína a halloweenských strašidel

Halloweenske farby Fotor1 Október – říjen je desátý měsíc roku, ačkoli ho Římané nazvali „osmý“. Latinsky je totiž „octo“ osm. Může za to fakt, že původní římský kalendář měl 10 měsíců, dokud reforma nepřidala ještě dva, leden a únor. Přestože tedy juliánská reforma posunula říjen na desáté místo, název „osmý měsíc“ mu zůstal. Co všechno o říjnu ještě víme z hlediska tradic a historie?

Proč se říjen jmenuje říjen?

Domicianus ani Hercoleus nezabraly – zůstal október: Za vlády císaře Domiciana měsíc přejmenovali na Domicianus. S odchodem císaře odešel i jiný název. Když se vlády ujal Antoninus Pius, senát navrhl přejmenovat měsíc podle jména jeho ženy Annia Galeria Faustina. Ano, přesně tak, na Faustinus. Císař ale odmítl. Za panování císaře Commoda se říjen pro změnu jmenoval Hercoleus podle řeckého poloboha Hérakla. Pojmenování se ale neprosadilo a tak říjen zůstal říjnem. Tedy, v římském kalendáři.

Rujeň, zvěř v říji a zimní čas: Slovanský název je rijen nebo rujeň. A to už je na skok ke stále používanému českému pojmenování října, říjen. A ano, podobně jako září neboli září je odvozeno od říje - neboli říje. Německý císař Karel Veliký se pokusil zavést v 8. století pro říjen název Weinmonat = Měsíc vína. Důvod je jednoduchý, začalo vinobraní. Ve starogermánštině je také pojmenování Gilbhart. Ze staroněmeckého gilb respektive gelb, což v překladu znamená žlutý. Proč tato barva? Žloutnout na podzim začínají listy. Je známo také jméno měsíce října Laubrost, „rezavé listy“. Rovněž podle změny zabarvení přírody. Bez ohledu na název ve většině evropských zemí začíná poslední říjnovou neděli zimní čas.

Halloweenske farby Fotor

Halloween – stěhování duchů do živých příbuzných

A nejen to. I u nás, dnes již známý Halloween, se slaví závěrečný říjnový den, 31. 10. Zatímco v našich končinách je tradice poměrně nová, v anglosaských se all hallows' evening, neboli Večer Všech Svatých slaví odnepaměti. Původ je zřejmě keltský a převlékání se do strašidelných kostýmů nemá s veselým karnevalem nic společného. Keltové věřili, že ten večer se duchové zesnulých vrátí a půjčí si fyzické tělo ještě žijících příbuzných a přestěhují se do něj. Halloween do celého světa přinesli Irové, potomci Keltů.

Proč strašidelné kostýmy a převlékání? Irové se zesnulých příbuzných obávali. a tak se je pokoušeli strašidelnými kostýmy odradit před přesunem do jejich těla. Rovněž doufali, že je zesnulí takto přestrojené nepoznají. Jedná se o starou pohanskou tradici z dob Keltů. Ti slavili v noci z 31. října na 1. listopadu závěr léta – a začátek nového roku. Nebo, chcete-li, přechod z teplého do chladného období. Souvislost se záhrobím pochopitelně nechyběla. Byli přesvědčeni, že právě ve zlomovém období hranice mezi říší mrtvých a živých mizela. Původní keltský svátek nesl název Samhaim.

Mátoživé dýně a lampionové průvody: Něco vám při svátku, známém jako Halloween chybí? Samozřejmě, dýně!

Jak jsme již psali, podle přesvědčení příbuzných se duše jejich zesnulých mohly pokusit o návrat. A tak jim pozůstalí na cestu svítili lucernami. Halloweenskými, vydlabanými z dýně. Dnes by vám však dlabači dýní spíše tvrdili, že jimi straší kolemjdoucí. Plamen svíčky v lucerně uprostřed noci vypadá strašidelně. Jakkoli, ačkoli dnes jde spíše o zábavnou komerci, Halloween je úctyhodně starý svátek. V současnosti se z něj stala oblíbená kratochvíle, při které nechybí pomalované tváře. Rovněž kostýmy a večírky vyřezaných dýní a luceren. Napadly vás lampionové průvody? Nemýlíte se, jsou známé právě v tomto období a kořeny mají v Halloweenu.

Jak už to bývá, všechno má protipól. Katolická církev se rozhodla v době pohanského Halloweenu pořádat plesy svatých. Také na nich nechybí masky. Tentokrát však účastníci akce mají na tvářích masky – svatých. Tak či tam si ale původně pohanský zvyk našel cestu i na křesťanské hřbitovy. V období dušiček iv našich končinách sem tam nezdobí hrob jen tradiční svíčka, ale také vydlabaná dýně. Svíčka ani v tomto případě nechybí.

Keltsky kriz Fotor -Maly

Keltský kříž a odkud pochází jeho název

Irský Cros Cheilteach, gaelský crois Cheilteach, známý symbol kříže s kruhem kolem průsečíku. V keltském křesťanském světě byl běžný pro volně stojící kříže a umění. Dostal se i za hranici ostrovů, dnes jej rovněž používají nacionalistické organizace. Podle pověsti tento kříž zavedl svatý Patrik, patron Irska ve snaze obrátit místní pohany – jim známý symbol kruhu, tedy Slunce proto zachoval. Spojení křesťanského kříže se slunečním mělo znamenat převahu Ježíše Krista nad pohany. Známé je i opačné vysvětlení. Svatý Patrik podle něj symboly spojil, aby pohanům přiblížil důležitost kříže, ale jen díky životodárným schopnostem pohanského slunce.

Pohanský Halloween přinesli katolíci

Možná proto paradoxně vyzní, že pohanský Halloween přinesli do světa právě silně katoličtí Irové. Zprvu do Spojených států amerických, kam se jich z rodné země mnoho vystěhovalo. Právě v Halloweenu viděli připomínku svátků, co prožívali v rodišti a nechtěli na ně v nové vlasti zapomenout. K nám i do některých jiných zemí Evropy přišel Halloween v podstatě nedávno. V devadesátých letech minulého století.

S nadšením se Halloween smíchal s původními místními zvyky. Například v německy mluvících zemích se s Halloweenem promíchali na tomto území již dlouho známí duchové řepy. Původně keltský pohanský svátek s otevřenou náručí přijalo rakouské Štýrsko. Důvod? Vyhlášená oblast pěstování dýní přišla s dýňovou lucernou, vždyť dýně byly u nich doma i předtím, k jídlu.

Samhain, irské obrození a gaelština

Tvrzení, že Halloween souvisí s keltským Samhain se objevilo v dobách irské renesance. Irská renesance? Jedná se o obrození kultury a literatury v 80. letech 19. století. Jeho součástí je gaelské respektive keltské hnutí. Známé je snahou o oživení irského neboli gaelského jazyka. Proč? Aby zmocnělo irské národní povědomí. Irský jazyk neboli irská gaelština se v Irsku používal do poloviny devatenáctého století. Po příchodu Angličanů a uplatňování jejich mocenských zájmů se jako dorozumívací prostředek prosadila angličtina.

Poslední hřebík byl velký irský hladomor v roce 1845. Více než 1 milion Irů zemřelo na následky hladu a jeden a půl milionu odešlo do ciziny. Většina Irů emigrovala právě do USA. Gaelština se přestala používat. Přežila jen v několika místních nářečích na území zvaném Gáeltacht. Irové si do Spojených států amerických vzali Halloween respektive keltský Samhain – a také angličtinu. Navzdory snaze o oživení gaelštiny je anglický jazyk většinovým v Irsku také dnes.

Bunratty Castle - Maly

Hrad Bunratty – minulost, současnost, komerce

U městečka Limerick na vás čeká středověký hrad Bunratty z 10. století. Středověk zde stále žije – minimálně v tamním historickém parku. Do dob dávno minulých zájemců přenese například středověká večeře s herci, ale také místní suvenýry s pečetí irské tradice a komerce.

Pohanský svátek s křesťanskou skořápkou

Souvislost mezi keltským Samhainem a Halloweenem to nenarušilo. Alespoň podle antropologa Jamese Frasera je to zřejmé. Sir James Fraser ve svém známém díle Zlatá ratolest - The Golden Bough, vydali ho v roce 1922, o Halloweenu píše: "je to starý pohanský svátek mrtvých s tenkou křesťanskou skořápkou". Pro Kelty představoval druhý rozhodující svátek vedle oslavy jara Beltanu 1. května. Ten je znám i pod názvem Valpurgina nebo Valpuržina noc. Stejně jako filipojakubská noc či pálení čarodějnic.

Gaelský Beltain se pojí s vyháněním dobytka na pastvu po zimě a zapalováním ohňů. Je to očistný rituál pro nové čisté jaro. Beltain se překládá jako „jasný oheň“. Podle antropologa Frasera lze dokázat pohanské svátky minimálně od 8. století, kdy se je pokoušely křesťanské synody zrušit. Původ Halloweenu vidí ve starých keltských rituálech také encyklopedie Encyclopædia Britannica.

Oheň kostí k odehnání zlých duchů, věštění

Léto končilo, dobytek se ze sluneční paše stěhoval do stájí. Věřilo se, že právě ve stejném období se do svých domovů vracely duše mrtvých. Encyclopædia Britannica uvádí, že v té době se na kopcích rozhořely ohne známé jako bonfire. Název zřejmě není náhoda. Bonfire je v doslovném překladu oheň kostí, kostní oheň jako připomínka pálení zvířat určených k porážce. Součástí rituálu bylo často i přestrojení ve snaze odehnat zlé duchy. Ničím neobvyklým v této době nebylo věštění, tedy předpovídání budoucnosti.

Přicházela zima a pokud věštby podle Keltů poskytly představu o budoucnosti, šance připravit se na to, co přijde a přežít se zvýšila. A co říká kniha Meyers Konversations-Lexikon o keltském původu svátku? Přímá souvislost s keltsko-anglosaským svátkem boha mrtvých Samhain je pověstná a legendární. Pro povahu legendy je ale historicky neprokazatelná. Podle ústní tradice jsou zvyky Halloweenu pokračováním Samhainu, tedy mají spojitost s bohem mrtvých i odkazem na říši mrtvých a duchů.

Název podle léta, shromáždění či boha mrtvých? To, že u Samhainu jde jen o ústní tradici legendy, nic nemění na tom, že se mnozí historici a vědci pokoušeli najít o jeho existenci jednoznačný důkaz. Zkoumání objevilo: nejstarší zmínka o slavnosti Samhain by mohla být z kalendáře Coligni z 1. století našeho letopočtu. Coligni je keltský kalendář z galsko-římských dob. Našli jej koncem 19. století u francouzského městečka Coligni. Podle něj jde o oslavy konce léta.

svicky

Odkud pochází název?

A název? Pochází buď z keltského samos nebo galského samhuinn, což znamená léto. Rovněž přichází v úvahu irogalské slovo samain, tedy shromáždění. Vědecky podloženo to ale není. Rovněž se nepodařilo na základě faktů dokázat původní kult boha mrtvých, Samhaina. Faktem zůstává: o svátku se dozvídáme až ze středověkých spisů. A má to chybičku krásy. Tyto zprávy o tradici Keltů, jejich zvycích a říši mrtvých jsou výrazně ovlivněny křesťanstvím.

Kritika „svátku strašidel“: Čím je Halloween u nás i v celé Evropě populárnější, tím je jeho kritika hlasitější. Například v Německu se ozývají hlasy, že „svátek strašidel“ potlačil místní zvyky. Například Den svatého Martina 10. listopadu. Chodí se tehdy s lucernami z domu do domu, zpívají se písně. Děti dostanou jako výslužku za odměnu koláče, ovoce, sladkosti. Rovněž je kritizován vandalismus halloweenského období. Důkaz? Zvýšené množství policejních zásahů.

Zastánci maškarády a dýňových luceren však tvrdí, při každé oslavě ve velkém je to podobné. Pravdou zůstává – Halloween je pro většinu vyznavačů zábavným komerčním rozptýlením. Veselost a hlučné oslavy zase překážejí těm, co si období dušiček připomínají v klidu a tichosti.

Okultní satanisté, pokrokoví křesťané a Pekelné domy

Od Halloweenu se ostře distancují zejména některá křesťanská sdružení v USA. Tvrdí, že Halloween může být zneužit satanisty. Odmítají ho jako okultní. Ne všichni ale proti Halloweenu něco namítají. Příznivci prohlašují: jde jen o pokrokový a neformální přístup křesťanů k tajemnému strašidelnému dni. Uvolněnost oceňují.

A aby rozporů nebylo málo, v USA, zemi Sochy svobody ve stejnou dobu jako je Halloween staví při této příležitosti takzvané Pekelné domy – Hell Houses. Důvod? Aby všem nechápavým, alespoň podle názoru stavitelů Houses, nezpochybnitelně demonstrovali hrozbu zatracení.

V Hell Houses se zájemci mohou na několik způsobů seznámit s představou jejich strůjců o zatracení. Katalog neřestí na jedné a ctností na druhé straně je pohotově k dispozici. Přestože záměr je nazvíme to výchovný, občas se mine cíl. Nejednou se stalo, že náhodní zájemci o nabídku prezentace Pekelného domu byli přesvědčeni: jde o další komerční atrakci dýňových luceren neboli Halloweenu.

Irsko Hist.Komerc.Fotor - Maly