Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Všechny zájemce o zvěčnělé rakousko-uherské mocnářství, o vztahu českých poddaných k císaři pánu i k prostituci, kvetoucí pod příkrovem vlastenčení, jistě zaujmou dvě nedávno vydané knihy. V publikaci Zachovej nám, Hospodine zkoumá historik Jiří Rak oblibu, ba zbožnění habsburských panovníků u širokých lidových vrstev. Fotokniha Nevěstince a nevěstky z cyklu Zmizelá Praha naproti tomu přibližuje někdejší podobu "nejstaršího řemesla", vždy prosperujícího, ať již k němu úřady zaujímaly jakýkoli postoj. 

Začněme Rakovým spisem, jehož název odkazuje k rakouské hymně (viz zde:)

Načrtává určité pozadí, do něhož jsou zasazeny reálie knihy druhé.
Jiří Rak - dokonce ho spatříme barevně vyvedeného v dobové vojenské uniformě! - hned v úvodu upozorňuje na své bezvýhradné nadšení pro někdejší vládnoucí dynastii, takže lze vcelku spolehlivě odhadovat, jakým směrem se budou autorovy postoje ubírat.  Třebaže se soustředí na předposledního vladaře Františka Josefa I. (který panoval až pohádkově dlouho, od revolučního výbuchu 1848 až do válečného podzimu 1916), zmiňuje také jeho předchůdce na trůnu, Josefa, Františka i Ferdinanda.

Už tehdy se navzdory často špatným zkušenostem s vrchností všeho druhu stává právě osoba "z boží vůle" vladaře jakousi záštitou spravedlnosti, jakkoli veskrze iluzorní. Ostatně toto přesvědčení si lidé uchovali bezmála podnes - i pozdější prezidenti byli vnímáni právě takto.  Rak postupuje chronologicky, probírá, co vše se přihodilo v uzlových bodech "dlouhého" devatenáctého století, které krvavě ukončila až první světová válka. Samozřejmě nemůže pominout mnohá zklamání, třeba marné čekání na korunovaci Františka Josefa českým králem, zmiňuje narůstající rozpory mezi zdejším česky a německy mluvícím obyvatelstvem. Avšak celkově hájí císařovu sjednotitelskou úlohu, právě za jeho vlády dochází k plné kulturní i hospodářské emancipaci českého národa.  Svá stanoviska dokládá snůškou odkazů na pochlebnické počínání národa, respektive jeho reprezentantů, velebících císaře při každé vhodné příležitosti. Prošel stohy novin, časopisů i příležitostných oslavných spisků, kterých se nahromadilo požehnaně, zejména k císařovým životním jubileím, a vytáhnul z nich uctivě obdivné výroky. Načrtává tak všeobecnou císařovu oblibu, zvláště pak v souvislosti s podobou stařičkého moudrého mocnáře, sám navíc o ní pevně přesvědčen. (I když dobře ví, že po pádu monarchie se doslova ze dne na den změnila dosavadní úcta v pravý opak.)  Jenže je to počínání stejně pošetilé, jako kdybychom všeobecně kladné přijetí komunistického zřízení o několik desetiletí později vyvozovali z novinového psaní, rezolucí a závazků, z upomínkových předmětů či uniforem. Ale třeba se i takového nadšence budoucí věky jednou dočkají. Nezbývá než uzavřít doporučením, abychom náhled na zaniklé mocnářství a jeho nejvyššího představitele čerpali ze střízlivějších pojednání, třeba z devátého dílu popularizačních, ale přitom nanejvýš znalých Toulek českou minulostí. 

Druhá kniha Nevěstince a nevěstky vlastně přibližuje odvrácenou stranu společnosti, kterou neosvětloval mravně bezvadný panovnický jas, nýbrž sexuální bezuzdnost temného polosvěta, který navštěvovala nejen spodina, ale do něhož se rádi vydávali i ctihodní pánové z "lepší" společnosti. Ví se, že nejluxusnější pražský bordel v domě U černého páva navštěvovaly i hlavy pomazané, snad také v Sarajevu zavražděný následník trůn František Ferdinand d'Este a poslední Habsburk na trůně Karel II.

Neodolám pokušení se Jiřího Raka pomyslně zeptat, zda tam někdy zavítal i císař pán František Josef?  Placený sex kvetl jak v přepychových podnicích, tak v zaplivaných, zakouřených kořalnách včetně legendární Jedové chýše (známé ze seriálu Hříšní lidé města pražského), samozřejmě též na ulici. Ale také se dovíme o lékařské pomoci, jaké se dostávalo pohlavně nakaženým prostitutkám. Ostatně existovala období, kdy měly své zdravotní knížky a chodívaly na pravidelné prohlídky.¨ 

Knihu uvozuje zhruba patnáctistránkový úvod osvětlující postavení prostituce za mocnářství i během meziválečné republiky. Všímá si literárního ztvárnění, ale bohužel již nikoli filmového. Poté následuje přes 200 stran kvalitně vyvedených fotografií a kreseb, opatřených podrobným vysvětlujícím textem. Ten opentlíl zvolené téma nejen skrze konkrétní, mnohdy tragické osudy lidí s prostitucí spojených, ale také si vypomáhá odkazy na rozličná osobní svědectví či písemné záznamy.  Dozvíme se, že rovněž revuální scény a druhořadá divadla měla k prostituci blízko, protože i "umělkyně" lákal snazší řekněme rukodělný výdělek. A aspoň v náznaku se seznámíme s osudy některých kdysi proslulých nevěstek, třeba Tonky zvané Šibenice, o níž dokonce pojednává jeden z prvních zvukových filmů u nás natočených. 

Obrazové přílohy jsou dvojího druhu - jednak zpodobňují budovy, v nichž se "vykřičené domy" vyskytovaly, jednak zpřístupňují dobové erotické (nikoli pornografické!) obrázky, ponejvíce vnadné ženské akty v přitažlivých pózách, zpravidla inspirované malířskými vzory.

Mimoděk vyplouvá na povrch ideál tehdejší krásy: prostitutky se dozajista nikde neholily, nestyděly se ani za poněkud vypouklá bříška a celkově macatější tvary. A vybrat si mohl každý, své služby nabízela snad třináctiletá děvčata i ženy v předdůchodovém věku (kdyby na nějakou penzi měly nárok).

Nechovejme si však žádné iluze: všechny semlelo prostředí, z něhož nebylo úniku. Stačí pohlednout na nedávný francouzský film Nevěstinec, známý i z tuzemských kin.

Jiří Rak: Zachovej nám, Hospodine

Vydalo nakladatelství Havran, Praha 2013. 428 stran.

Hodnocení: 40% 

Radim Kopáč, Josef Schwarz: Nevěstince a nevěstky

Vydalo nakladatelství Paseka, Praha 2013. 246 stran.

Hdnocení: 80% 

Foto: nakladatelství Havran a Paseka, www.images.zeno.org