Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

V nakladatelství Pointa vyšla další kniha Lucie Oudové zaměřená na Šumavu. Začtěte se do ní!

Titul mě zaujal, protože jsme s přáteli loni o prázdninách strávili na Šumavě jeden skvělý týden a chtěla jsem se tam prostřednictvím řádků knihy vrátit. Autorka knihu s úctou věnuje svým prarodičům a všem Šumavákům, kteří v této krajině nechali své srdce. Ačkoliv nejsem Šumavák, srdce jsou v tom koutu republiky nechala také…

Kniha je rozdělena do třech hlavních částí: Bylo-nebylo, Kronika dní a Očitá svědectví. První příběhy představují pověsti a příběhy šumavského folkloru, kde nechybí nadpřirozené bytosti a jedná se o texty, které jsou ponechány v původním dobovém zápisu. Kronika dní nabízí čtenářům tragické i humorné denní zprávy ze šumavských periodik z let 1858 až 1935. Potud se jednalo pouze o posbírané a utříděné zprávy, které autorka jen musela dát dohromady.

„Vykradli kurník
Rolník P. R. v Trpěšicích na Hartmanicku má pěkný stateček. Aby představa statku byla dokonalá, patří ke statku také drůběž. A o tuto byl uvedený rolník nyní připraven zákrokem neznámého pachatele, který v novi ze soboty na neděli se dostal do statku a z kurníku odnesl 24 slepic, které si rolník cení na 250 Kč. Aby mu při tom nebyla zima, vzal si k tomu ještě rolníkovo různé prádlo, které bylo uloženo v malé světničce. Četnictvo nyní hledá nového majitele 24 slepic. Dosud bezvýsledně.
Sušické listy 22. září 1933, ročník XVI, číslo 38“ (str. 53)

Mě nejvíce zaujala očitá svědectví, tedy vyprávění Šumavanů, které napsal sám život. U většiny se zasmějete, a hlavně není problém si je představit. Mě se líbilo vyprávění o beranovi v biografu, o štěkající vráně Káče, která si zahrála ve filmech nebo o dětském zavádění elektřiny do bunkru.

„Naše životy jsou v rovnováze. Někdy je smutno, jindy zas veselo. A tak to na tom světě prostě chodí! Poslouchejme vyprávění starých lidí, mají nám co říct. Zajímejme se o dobové prameny, jsou dědictvím našich předků. Nesmíme zapomínat!,“ apeluje v epilogu Lucie Oudová.

Bejvávalo na Šumavě smutno i veselo je pro mě kniha na jedno přečtení, ale vůbec toho nelituji. Ráda jsem si připomněla některá města, zasmála jsem se i podivila a souzním s autorkou, že nesmíme zapomínat a že je všude kolem nás plno zajímavých příběhů.

Lucie Oudová se narodila na Šumavě a žije Šumavou. Má tuto krajinu hluboko ve svém srdci, proto není divu, že o ní stále píše. V současné době pracuje na pozici sociálního pracovníka, je neustále v kontaktu s lidmi. Volný čas pak tráví se svými dětmi na Šumavě – toulá se s nimi po lesích a zapadlých koutech této krajiny a sbírá vyprávění o neobyčejných lidech. Ty pak sepisuje do příběhů, aby mohla tyto výjimečné odkazy pamětníků předávat dalším generacím. V roce 2020 vyšla její první kniha s názvem Dary Pošumaví, ta byla určena především rodinám s dětmi. Nyní by chtěla přiblížit čtenářům Šumavu z jiného úhlu pohledu, a tím je dědictví našich předků.

Bejvávalo na Šumavě smutno i veselo
Autor: Lucie Oudová
Žánr: beletrie
Nakladatelství: Pointa
Rok vydání: 2022
Počet stran: 104
Hodnocení: 76 %

https://pointa.cz/project/93bdf7b3-075c-11ec-9b6c-4a5df0861c6d