Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Aron Jakovlevič Gurevič (1924-2006) patřil k předním znalcům evropského středověku a řada jeho knížek, v nichž se hlásil k metodologii francouzské „školy Annales“, byla přeložena rovněž do češtiny. Vesměs v nich zkoumal takříkajíc každodennost, všední události a mentalitu dávných lidí, jejichž myšlenkový obzor se zásadně rozchází s tím dnešním, a tudíž je obtížné jej přiblížit jako cosi běžného a obvyklého.

Vědec podezíraný z politické úchylky
Třebaže Gurevič si za sovětské nadvlády udržel profesorské místo i význačné postavení na univerzitě, byl vnímán jako ideologicky podezřelý, neboť zcela přehlížel jak třídní boj, tak prohnilost feudální společnosti. Do kapitalistické ciziny směl vycestovat až díky politickému uvolnění, které nastalo za Gorbačova, teprve tehdy mohl přednášet i na zahraničních univerzitách, dokud se mu nezhoršil zrak natolik, že oslepl. Posledních třináct let života si nechával texty předčítat a své poznámky diktoval.

Vědeckou dráhu začal průzkumy raných skandinávských dějin, avšak tyto práce u nás neznáme. Je proto škoda, že tuzemští vydavatelé nečerpali z jeho posmrtně vydávaných sebraných spisů s desítkami rozsáhlých studií, které dokládají šíři Gurevičových zájmů. Pozdější práce (z tuzemských vydání známe tituly jako Kategorie středověké kultury; Nebe, peklo, svět; Jedinec a společnost středověkého Západu...), které jej proslavily nejvíce, totiž věnoval různým aspektům západoevropských reálií. Sem zapadá i nejnovější do češtiny převedená položka KULTURA A SPOLEČNOST STŘEDOVĚKÉ EVROPY OČIMA SOUČASNÍKŮ, která v ruském originálu poprvé vyšla před třiatřiceti lety. Nyní ji pečlivě přeložila Jitka Komendová a odborné revize se ujal odpovědný redaktor, historik Martin Nodl.

Jak přemýšleli a čemu věřili středověcí lidé
Gurevič se v této publikaci pokouší rekonstruovat středověkou mentalitu skrze hojně zachovaná exempla, návodné příklady, který kazatelé oslovovali věřící, aby jim osvětlili různé mravní zásady i zásadní význam křesťanské věrouky. Lze předpokládat, že tato ukázková ponaučení, nejvíce rozšířená zejména ve 13. století, byla určena hlavně lidem negramotným, potažmo nevzdělaným, kterým ustavičně hrozilo, že propadnou nežádoucím modelům chování, z církevního hlediska bludům kacířským či dokonce pohanským. Exempla – zaznamenaná např. Jakubem z Vitry nebo obsažená ve sbírce Gesta Romanorum - povětšinou vyšla později i tiskem a z tohoto zpřístupnění Gurevič čerpá; přinejmenším patnáct takových tištěných zdrojů měl k dispozici.

Autor probírá, čeho všeho se lempla vlastně dotýkala. Vytyčuje jednotlivé námětové okruhy, které zpracovávala, zjišťuje kořeny mnohdy sahající až do antiky. Všímá si, jak se prolínaly světy živých a mrtvých, jak stále důležitější roli získávala až tehdy se prosazující idea očistce (v Bibli o něm žádná výslovná zmínka není), kde se duše měla očistit od svých hříchů, které byly lehčí, než aby ji navždy svrhly do pekla – představa, že Bůh (eventuálně Ježíš, Panna Maria…) promine viny, pokud se hříšník bude upřímně kát, byla důležitou součástí exempel.

Před čím exempla varovala
Exempla obsahovala kritiku dobových sociálních poměrů i stavovského rozvrstvení, dotýkala se postavení jinověrců a kacířů, často se vztahovala k rodině, sexuálním záležitostem a ženě obecně. Ta byla vnímána jako „nádoba hříchu“, jako bytost svádějící muže na scestí, která je zbavuje rozumného uvažování, když podlehnou ze ženiny strany vypočítavému chtíči. Gurevič na mnoha případech dokládá, jak středověká společnost byla civilizací mužů: bývali a po mnoho století (vlastně až do rušení nevolnictví v 18. století) ještě budou hlavou rodiny, kterou navenek zastupují, odpovídajíce za chování a skutky jejích členů.

Exemplum Jakuba z Vitry

V dobách před vynálezem knihtisku, kdy neexistovaly noviny, rozhlas ani televize, tím méně sociální sítě, se žádoucí ovlivňování obyvatelstva šířilo především skrze kazatele, skrze slovní opakování závazných příkladů. A již tehdy kazatelé varovali, aby lidé nevěřili všemu, co slyší nebo vidí – vždyť opakovaně šířené výmysly by pak mohly být vnímány jako pravdivé. Jedno exemplum vysloveně pracuje s právě takovou zápletkou: rolník nesl jehně, aby je na tržišti prodal, ale kterýsi podvodník a jeho kumpáni jej přesvědčili, že naprosto nesmyslně nese psa. Jeden po druhém totiž důvěřivého muže zastavovali a tázali se, proč má v náručí psa, až zmatený vesničan zvíře odhodil, přesvědčen, že se doopravdy jedná o psa…

Má smysl tuto knihu číst?
Vyčítám redakci, že neupozornila, že některé prameny (jmenovitě Gesta Romanorum, Vyprávění o zázracích od Caesaria z Heisterbachu, Legenda aurea od Jakuba de Voragine…), případně sekundární literatura (z pera např. Le Goffa, Delumeaua, Dubyho i samotného Gureviče), na něž se v doprovodných poznámkách odkazuje, vyšly také česky. Čtenář, pokud by měl zájem, by se tak mohl seznámit i s texty, s nimiž autor pracuje, aniž by musel složitě zjišťovat, zda jsou i u nás k mání. Navíc dlouholeté upřednostňování Gureviče zastírá, že i v Rusku se vyskytují další odborníci přes evropský středověk, třeba Světlana Lučickaja, která zaujala „novým čtením“ křižáckých výprav.

Popisovaná kniha je jistě objevná, zajímavá, čtivá, přesto se nemohu zbavit pocitu, že Gurevič se obírá podružnou jednotlivinou, kterou zbytečně nafoukl. Jistě přiblížil, čeho všeho se exempla týkala a jak byla vystavěna, ozřejmil, čeho se věřící měli vyvarovat, avšak konstruovat na takovém základě širší a zevšeobecňující zjištění je už sporné. Je to stejné, jako kdyby se z politických úvodníků někdejšího Rudého práva vyvozoval duchovní obzor společnosti pod komunistickou nadvládou.

Aron Jakovlevič Gurevič: Kultura a společnost středověké Evropy očima současníků. Exempla 13. století / Арон Яковлевич Гуревич: Культура и общество средневековой Европы глазами современников. Exempla, XIII в.
Překlad: Jitka Komendová
Odpovědný redaktor: Martin Nodl
Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2022. 306 stran
Foto: kniha

Hodnocení: 70 %

Kultura a společnost středověké Evropy očima současníků — Nakladatelství Argo