Kultura21.cz

V nakladatelství Paseka vyšel již sedmnáctý díl z úctyhodné série pokrývající dějiny naší země (byť ještě před vydáním dílu šestnáctého) v autorství jednoho z nejvýznamnějších současných moravských historiků a bývalého ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Jiřího Pernese. Mnohosvazkové historiografické edici vycházející od roku 1999, dávající si za cíl podrobné, přehledné a vědecky hodnotné zpracování českých dějin od pravěku až po konec 20. století.

Nejnovější díl se zabývá klíčovými osmi lety vývoje naší republiky po únorovém převratu, o němž můžeme dnes již čísti bez zábran, náznaků a metafor.

Výklad samotný je chronologicky rozdělen do čtyř hlav a doplňují jej dobové fotografie, obrazová příloha v podobě tehdejších propagandistických plakátů a také citáty z deníků spisovatele Čestmíra Jeřábka a lékaře Josefa Charváta. Dokonalé poznání některých skutečností však stále brání, autorem v textu několikrát zmíněná, nedostupnost sovětských (ruských) archívů.

První hlava se zabývá událostmi roku 1948, tedy tím, co přímo navazovalo na komunistický převrat a jak lidé kolem Klementa Gottwalda upevňovali svoji moc v republice, pomocí šíření komunistické ideologie shora dolů od Ústředního výboru KSČ až po nejmenší a nejzapadlejší vesnici. Tematizována je také další existence jiných stran, přestup národních socialistů do KSČ a hromadné získávání nových členů napříč celou společností. Téměř nikdo komunistům a konci demokracie při jejich nástupu neodporoval, a to ani přijetí jimi navržené ústavy. V dalších volbách (v květnu 1948) už byl jediným znakem odporu vhazování bílých lístků. Pozornost je dále věnováno vztahu k Sovětskému svazu, již zde je přítomen strach Gottwalda ze Stalina, a roztržce s Jugoslávií, která se vymanila ze sovětského vlivu. Dále také určitým zárodkům odporu proti nadvládě komunistické strany, počátku formování odbojových skupin, formování demokratického exilu a nástupu kolektivizace zemědělství a konfliktu s církvemi.

Hlava druhá se věnuje zakladatelskému období komunistického režimu, tedy době mezi léty 1949 a 1951. Velká pozornost je věnována příchodu sovětských poradců a skutečnostem, jak moc na nich byl vládnoucí režim závislý – Gottwald chtěl posudky téměř na vše a hýčkal si je vysokými honoráři, které se zdály přehnané i sovětské straně. Řeč je dále o boji s třídními nepřáteli z řad kulaků, církevních hodnostářů, a nakonec i s nepřáteli ve vlastních řadách a hledání vnitřních nepřátel iniciované právě sovětskými poradci.

Třetí hlava je zaměřena na období mezi lety 1951 a 1953, kdy se komunistický režim v ČSR ocitl v krizi. Příčiny krize byly hlavně zpřetrhání obchodních styků se západem i s Titovou Jugoslávii a také obrovské výdaje na zbrojení (také kvůli probíhající válce v Koreji). Díky krizi, nezvyšování se životní úrovně a nedostatku zboží v tomto období došlo k odcizení se dělnické třídy a také ke stávkám v některých podnicích (v Plzni se dokonce jednalo přímo o povstání). Období symbolicky uzavírá smrt sovětského vůdce Stalina a Klementa Gottwalda, po kterých následovaly změny v sovětském vedení, a u nás zvolení nového prezidenta Antonína Zápotockého.

Obdobím do roku 1956 se zabývá poslední čtvrtá hlava knihy. Krátce po Stalinově smrti začala být média v SSSR daleko otevřenější, u nás však zpočátku panovala neochota informovat o tom co píší média v Sovětském svazu. I v ČSR ale změny v Sovětském svazu vedly ke změnám priorit, tedy především snahám o zvyšování životní úrovně a omezení militarnosti země, také rehabilitace politických procesů v předchozích letech a vlny amnestií. Kapitolu uzavírá reakce na XX: sjezd KSSS, kde Chruščov kritizoval Stalinův kult osobnosti a také jeho činy, o tomto projevu samozřejmě vedení SSSR nechtělo informovat. V reakci na něj byl však odvolán Alexej Čepička, dlouholetý ministr obrany a Gottwaldův zeť. Také byly vyhlášeny amnestie pro exulanty. I přes toto ale komunistický režim končil rok 1956 jako silnější a s větším politických kapitálem (také v reakci na události v Poznani či v Maďarsku). Československu se povedlo překonat krizi a v rozbouřené střední Evropě platilo za ostrov stability.

Vše výše uvedené je ve výsledku pouze chudým shrnutím a výzvou čtenáři k přečtení tohoto tlustého svazku. Autor přistupuje k textu nezaujatě, ano, zajisté se drží prismatu dnešní doby, která vidí komunismus, a v této době zvlášť, jako zločinný režim, nejde mu však odsouzení, nýbrž o pochopení mocenských mechanismů. Jeho dílo tak představuje fundovaný vhled do těžké doby, po jehoždočtení nezbývá než si povzdechnut: "jak málo já toho jenom vím". Vznikla velká kniha, ke které se čtenáři budou často vracet.

O autorovi:

Jiří Pernes (*1948) je vědecký pracovník Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. Věnuje se dějinám KSČ a komunistického režimu v Československu a také českým a moravským dějinám na přelomu 19. a 20. století, včetně vazeb na panující rod habsbursko-lotrinský.

Název: Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek XVII., 1948–1956
Autor: Jiří Pernes
Počet stran: 808
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2022
https://www.paseka.cz/pernes-jiri-velke-dejiny-zemi-koruny-ceske-xvii-1948-1956/produkt-8943/