Slovenský úspěšný zpěvák Juraj „Ďuro“ Hnilica se vydal v tomto měsíci na turné po českých městech. Pro náš magazín nám poskytl v minulých dnech rozhovor.
Tvá přezdívka „Ďuro“, jak jsi k ní přišel?
U nás na Slovensku je běžné po domácku říkat Jurajovi Ďuro, jedná se o zdrobnělinu. Začala mě tak oslovovat i má přítelkyně Lucka a do dneška mi zůstala.
Tvoje začátky s muzikou, hraním a se zpěvem?
Moje začátky jsou rozděleny do dvou fází a to první, kolem osmého roku mého života na různých soutěžích, které se jmenovaly Zlatý Slavík a Zlatá kulička, kde se zpívaly lidové písně nejprve v třídním, následně městském a později krajském a okresním kole. Tam jsem padl do ucha učitelce zpěvu, později i samotnému řediteli základní školy. Oba mě tlačili dál a podporovali.
V období puberty šla muzika do postranní před sportem. Ve čtrnácti letech vznikla za pomocí kamarádů rock ’n’ rollová skupina „Bačova fujara“. Nikdy jsme nehráli převzaté písničky od jiných autorů, hned od začátku jen vlastní tvorbu. V našich textech písní převládá hodně emocí, o sexu, bláznivých věcech a pro teenagery. Nechci jít jednoduchou cestou s davem, zakládám si na názoru, že by měl každý nebo alespoň my, sami, tvořit a prezentovat vlastní tvorbu.
Účast v soutěžích ČeskoSlovensko má Talent v roce 2015, zážitky, pocity z té doby?
Kapitola ČSmT byl jeden takový zázračný výlet, vše, co se mi tam dělo, bylo takové nadpozemské. Předtím jsem nebyl zastáncem těchto soutěží. Při účasti v Superstar jsem pochopil, že tohle není moje cesta. Nápad přihlásit se do soutěže ČSmT vznikl na gauči v obýváku maminky mé přítelkyně. Shodou okolností na dotaz jestli se nepřihlásím do ČSmT běžela reklama v TV. Po uvážení jsem se nakonec do soutěže přihlásil. V prvních castinzích po mě chtěli, abych se učil jiné songy, než ty, které tvořím. S vědomím, že jdu do soutěže sám za sebe, jsem řekl, že nebudu zpívat covery a karaoke. Nakonec bylo dohodnuto s režií, že mi uplatnili výjimku zpívat jen to své. Soutěž a každá situace v ní mi neskutečně pomohla posunout se dál.
Nové složení kapely, baskytarista Ivan Válek.
Lze o něm říci, že je to otec, světlo kapely, předává nám hodně zkušeností co má za již za sebou. Vážím si každého okolo mě. Věřím na chemii v kapele, podobné té, jako mezi lidmi.
Zpět ke tvorbě, jako kapela máte za sebou již druhou desku.
Ano, v roce 2014 byl první náznak a vlastně i vznikla nová deska pod názvem „Dovolte mi predstaviť sa Vám.“ Tuto desku zakoupilo na šest tisíc posluchačů, což v dnešní době je ohromné číslo. Nejvíce se prodalo na samotných koncertech, přednáškách, když mě lidi poznali. Na konci roku 2017 jsem vydal druhé CD „Slnečný“. S tímto albem jsem začal jezdit koncertovat po Slovensku a letos i po ČR.
| < Předchozí | Další > |
|---|
Režisér a scenárista v jedné osobě. Tak to je Zdeněk Zelenka, který je právem považován za nekorunovaného krále české televizní tvorby, neboť dokázal na televizní obrazovky převést mnoho krásných příběhů v rozmanitých...
Jitka Ludvíková se narodila v roce 1981 v Jindřichově Hradci. Vystudovala Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni. Šeď právnického života si zpestřuje psaním knížek, které jsou plné laskavého humoru, jenž přináší čten...
Nakladatelství Grada vydalo velmi užitečnou publikaci kolektivu autorů Spinální svalová atrofie v souvislostech. Prvotní impulz k jejímu vydání vznikl před 10 lety, kdy byla tato nemoc diagnostikována dceři jedné z autorek. Ta začala intenzivně hledat cesty, j...
Přiznám se, že jsem si své dojmy z premiéry hry Jedenácté přikázání aneb Mucholapka nechala pořádně uležet. Ne snad, že bych byla tak líná anebo vytížená, ale ona je to s tím režisérem Drábkem prostě těžká práce. Je totiž jiný a ...
Stěží bychom u nás našli ryze fanouškovskou akci (v posledních letech "soutěžně" zaštítěnou), která by se stejně jako Febiofest rozvinula z veleskromných počátků v akci srovnatelnou na jedné straně s rádoby pres...