Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Každý okamžik je výjimečný. Tak se jmenuje fotografická výstava Jarmily Vlčkové, herečky, fotografky a spoluautorky dětských knih. Svou tvorbu představuje od 16. ledna do 22. února ve foyer Domu kultury v Kroměříži. Návštěvníci mohou vidět její makro fotografie přírody, fotografie z divadelních představení i snímky ze zahraničních toulek.

Jste vytížená divadelní herečka, hrajete v divadlech, máte hodně zájezdů. Jaká představení máte v současné době na repertoáru?

Ano jsem kočovný herec neboli komediant na kolečkách. A díky tomu jsem neskonale svobodná! Teď mám celkem dvanáct představení. V našem divadle Láryfáry mám osm pohádek. S Divadlem Antonína Dvořáka v Příbrami jezdím s Hrdým Budžesem. V Městském divadle v Mladé Boleslavi mám tři hry: Je úchvatná, Donaha! a Mistrovskou lekci.

Potom mám v hlavě ještě jedno krásné představení Divadla Anfas, které se jmenuje Pod střechami Paříže, ale to už se hraje jen výjimečně. Na všechna ta představení vás samozřejmě zvu, protože jsou opravdu skvělá.

Hrajete s Bárou Hrzánovou, ale také s Dagmar Peckovou. Je to pecka, když hrajete na jevišti s nimi?

Samozřejmě, obě jsou skvělé. Jako je „pecka“ hrát se všemi mými ostatními kolegy. Mám jich kolem sebe hodně a všichni jsou výborní. A za to jsem moc ráda. Pecka jsou také další lidi v divadle. My jsme na jevišti vidět, ale v zákulisí je spousta lidí, bez kterých by se divadlo nedalo dělat. Kdybych je tady měla vyjmenovat, tak to budete číst hodně dlouho. Zkrátka, když všichni jedou jako dobře namazaný hodinkový stroj, tak pak je to teprve paráda a ta PECKA!

Vedle toho ale pracujete i pro děti, jednak to jsou divadelní představení, jednak knihy…

Ano, aniž bych to nějak čekala, nebo to plánovala, tak se to tak stalo. A jsem za to moc ráda. Jak divadelní scénáře, tak knížky píšu s kamarádkou Pavlínou Jurkovou. Dětský divák je ten nejpřísnější divák, který se nebojí říct nahlas, že ho něco nebaví, nebo že se mu něco nelíbí. Hrát pro děti je jako vystupovat ve starověkých římských hrách…líbí-palec nahoru, nelíbí-palec dolů. Takže si dáváme opravdu záležet, aby naše divadelní pohádky děti bavily a aby ten jejich hodnotící paleček byl otočen směrem nahoru. V Městském divadle ve Slaném mají hezkou tradici, když děti odchází z divadla domů, tak mají možnost, ohodnotit pohádku vhozením kuličky do sklenice LÍBÍ, nebo do sklenice NELÍBÍ. Samozřejmě nás vždy zajímá výsledek a naštěstí jsme zatím pokaždé měli plnou skleničku LÍBÍ.

A naše knížky pro děti? To je prostě nádhera. Dělají nám velikou radost. Dokud děti čtou, tak je svět ještě v pořádku. A když nečtou, tak ať jim čte maminka, nebo tatínek, babička, dědeček, to je jedno. Důležité je, aby děti viděly číst dospělé, pak si ke knížkám později cestu rády najdou.

Fotíte i divadelní představení a tyto fotky se pak objevují v divadelních programech a na plakátech, což prozrazuje vašeho dalšího koníčka…

Fotografování je moje vášeň, dar, který mi byl dán do vínku a já jsem za něj neskonale vděčná. Když mám v ruce fotoaparát, tak nic jiného moc nevnímám, jen světlo, kompozici a náladu možné fotografie. A provází mě to už od malička. S tatínkem jsem ještě zažila kouzlo staré fotografie. Těšila jsem se na každé vyvolávání fotek v koupelně, kde svítilo jen červené světlo a kde se jako zázrakem pomalu na bílém fotografickém papíře začal objevoval svět.

Na střední polygrafické škole jsem měla obor reprodukční grafička-fotografka, kde jsem se také učila vyvolávat starou technikou obrázky a text pro tisk. Tehdy to byl fotografický stroj přes dvě místnosti. Na praxi jsme měli v tiskárně jednoho úžasného mistra, který našel na půdě starý fotoaparát, a ten fotil ještě na sklo, takzvanou „harmoniku“. To byl velký zážitek, když jsme si jako puberťáci dělali fotografie tímhle starým dědečkem. No a potom jsem na herecké škole objevila kouzlo antikvariátů a zamilovala se do starých hereckých životopisů a zkoumala v nich úžasné divadelní fotografie. O tom, že jednou budu moct divadlo fotit i já, jsem ani nesnila.

Ve foyer Domu kultury v Kroměříži máte od poloviny ledna do 22. února svou výstavu Každý okamžik je výjimečný, dokonce proběhla i krásná vernisáž. Na jaké fotografie se mohou návštěvníci těšit?

Určitě na mé makrofotografie přírody, na fotografie z divadelních představení, možná něco z cest a potom nesmím zapomenout na mé Palečky. Tři postavičky, kterým jsem se snažila vdechnout fotografováním život a vytvořit tak pro vás milý svět plný českých zvyků.

Je to vaše první výstava?

Ne ne, měla jsem už potěšení několikrát vystavovat. V Kroměříži to bude má šestá výstava.

Co všechno byste chtěla zvládnout v pracovním životě v roce 2024?

Dál hrát divadlo a fotit, to je jasné… A pak se mi hlavě zrodil jeden plán s mými Palečky, ale to neprozradím, protože jsem pověrčivá! Bude mě to stát veškerý volný čas, tak doufám, že se vám to všem bude líbit. Držte mi palce, budu to potřebovat.

Zdroj foto: archiv Jarmily Vlčkové